Mezi lety 1815 a 1850 stoupl počet obyvatelstva v českých zemích ze 4,8 milionu na 6,8 milionu. Takový nárůst obyvatelstva si vyžádal radikální změny nejen ve způsobu zemědělského hospodaření. Z původního trojpolního systému se začalo přecházet na způsob střídavého hospodaření. Půda se již nenechávala ležet ladem, ale kultivovala se pěstováním technických plodin, zejména jetele a vojtěšky. To mělo pozitivní vliv nejen na kvalitu půdy, ale ve svém důsledku i na celkovou efektivitu zemědělského hospodaření. Vzhledem ke stoupající potřebě zemědělské půdy, jejíž část byla stále používána jako pastviny pro ovce (zdroje suroviny pro textilky), došlo v této době k rušení některých méně výnosných rybníků, mnohdy založených ještě v hlubokém středověku.
Samotný počátek průmyslové revoluce je úzce spjat s rozšířením parního stroje a přechodem od manufakturní výroby s dominantním podílem ruční práce k výrobě strojové, která dokázala dosavadní produkci zněkolikanásobit. V českých zemích se nejčastěji jako zlomový rok uvádí letopočet 1800. Dominantním průmyslovým odvětvím bylo textilnictví, jednak proto, že mohlo jednoduše navázat na předchozí manufakturní výrobny, jednak z toho důvodu, že zde působilo mnoho specialistů z Anglie, kteří právě s tímto odvětvím měli největší zkušenosti a dovezli nejen své know-how, ale i nezbytné technologie. Textilní výrobu, zejména strojové spřádání a tkaní bavlny a vlny, následoval ve třicátých letech průmysl potravinářský, hlavně cukrovarnictví.
S rozvojem železnice a paroplavby pak revoluce zasáhla i dopravu. Již roku 1832 spojila České Budějovice a rakouský Linec první koněspřežná železnice na evropském kontinentě. Tento technický unikát, který měl ve své době obdobu jedině v ostrovní Anglii, předznamenal obrovský rozmach železnice v českých zemích. Nejstarší železniční trať určená již parním lokomotivám pak byla uvedena do provozu v roce 1847 a spojovala Vídeň se železárnami a uhelnými doly na severní Moravě a později se solnými doly v Haliči. V roce 1839 pak dorazil první vlak do Brna a o šest let později i do Prahy.
Ve výrobě skla stále převažovaly tradiční postupy, pouze sklárny J. Kavaliera v Sázavě se od svého založení v roce 1837 specializovaly jako první na světě výhradně na technické sklo a dosáhly v tomto odvětví širokého uznání.
V roce 1842 pak byl v Plzni založen první moderně řízený pivovar. Světlý ležák z Plzně se stal záhy tak populárním, že jeho název se dodnes používá jako obecné pojmenování pro piva tohoto typu (“Pilsner“). V první polovině 19. století pak aktivní roli přebrali od obchodních podnikatelů ti průmysloví. Ať již to byl liberecký textilní továrník J. Liebig, bratři Kleinové na železnici nebo zakladatelé velkých bankovních domů Lämmel a Pečka.