Objevte ČR

Fakta o ČR

Historie

Historie architektury

Hodnotit článek

Nejlepší stavitelé zanechali v českých zemích obdivuhodné stavby světské i církevní, privátní i veřejné, dekorativní i užitné, monumentální i minimalistické.

photo: ()

Nejstarší architektura na českém území

Nejstarší architektonické památky na území dnešní České republiky jsou spojeny s počátky českého státu v raném středověku. V souvislosti s osidlováním země slovanským obyvatelstvem a s kolonizační činností nově zakládaných klášterů pronikal do Čech od západu i od jihu románský styl . Byl však přizpůsoben místnímu prostředí a přírodním podmínkám: masivní rotundy , prosté jednolodní kostely , baziliky s klenutými sloupovými kryptami, bytelné kamenné městské domy , hradní paláce a věže .

První zděné stavby na území dnešní České republiky se datují do 9. stol. v tehdejší Velkomoravské říši. Mezi nejběžnější církevní stavební typy patřily rotundy, jednoduché podélné kostelíky, případně trojlodní baziliky (sv. Jiří na Pražském hradě, před r. 920).

V 11. století se rodu Přemyslovců podařilo Čechy relativně sjednotit. Vybudovali řídkou síť románských hradů (nejstarší Přimda, r. 1121), stavěly se kláštery (benediktínů, johanitů, premonstrátů), vznikaly kostely s výrazným západním dvojvěžím – westwerkem, objevily se i kupecké domy klenuté křížovou klenbou. Sídlo panovníka přesunula přemyslovská knížata a králové z Vyšehradu na Pražský hrad . Okolo r. 1170 byl v Praze postaven – přibližně v místech dnešního Karlova mostu – druhý kamenný most ve střední Evropě , zvaný Juditin.

Středověk

Středověk byl především ve znamení bohatství a politické moci katolické církve: bezpečně opevněné kláštery jako duchovní útočiště a centra vzdělanosti, důmyslně k nebi klenuté gotické chrámy odvádějící pozornost nepatrného člověka od tíže pozemské hmoty. Mezi nejstarší patří kláštery v Oseku , Nepomuku či Velehradě (který je do dnešního dne význačným poutním místem katolické církve). Originální česká gotika rozvinula svůj konstrukční um až k velkolepým prostorovým kompozicím pozdního období se složitými soustavami síťových kleneb (Benedikt Reid).

Gotika

Gotika ovlivňovala české prostředí od 13. století po celých tři sta let. Bohatnoucí města procházela první přestavbou nebo byla s velkorysou koncepcí zakládána nová. Stále vlivnější šlechta si nechávala budovat nedostupné hradní komplexy dominující okolní krajině. Začalo se s opevňováním měst i hradů. Kolonizaci země systematicky prováděl zejména král Otakar II. (1252 –1278). Najímal lokátory, zakládal města, např. České Budějovice, v nichž se pomalu počaly vytvářet základy budoucího měšťanstva.

V době prvního velikého rozmachu českého státu, ve 14. století, vznikly ideální podmínky pro uměleckou tvorbu. Zejména za podpory krále Karla IV., panovníka velkého evropského stylu, tvořily ve stylu vrcholné gotiky i významné stavební hutě pod vedením špičkových zahraničních i domácích architektů (Matyáš z Arrasu, Petr Parléř a jiní).

Karel IV., syn Jana Lucemburského, obnovil také Pražský hrad . Roku 1356 povolal do svých služeb třiadvacetiletého Petra Parléře , architekta evropského formátu, a Čechy se v této době na půl století dostaly kulturně i stavebně na evropské výsluní. Praha byla po založení Nového Města největším tehdejším evropským městem. V Praze obehnané hradbami se postavily desítky klášterů (Emauzský, Panny Marie Sněžné), využívajících relativního městského bezpečí, nesčetně kostelů, kamenných domů, most, katedrála, obnovy se dočkal i Vyšehrad .

Mimo Prahu nechal Karel IV. postavit hrad Karlštejn s kaplí sv. Kříže, z této doby pochází i turisticky atraktivní, nepřehlédnutelná krajinná dominanta, zřícenina hradu Trosky .

Renesance

Renesance vrátila architektuře její lidské měřítko. Odklon od středověkého náboženského dogmatismu a mystiky, humanistické smýšlení, zdůrazňování síly rozumu a návrat k antickým tradicím zklidnily stavební formy, vyrovnaly jejich proporce a daly architektuře srozumitelný civilní řád, novou funkčnost a pochopení pro radostné věci pozemského života.

Renesanční umění a jeho italští tvůrci našli v Čechách a na Moravě vynikající tvůrčí prostředí , bohaté investory i stavebníky poučené stoletími gotického konstrukčního mistrovství. První renesanční stavbou v českém prostředí je zřejmě zámecký portál v Moravské Třebové , který je označen letopočtem 1492, či Vladislavský sál na Pražském hradě z roku 1493.

Prosperující měšťané modernizovali své domy, radnice i účelové stavby, humanisticky vzdělaná šlechta se během 16. století stěhovala z nepohodlných gotických hradů do nově budovaných rozložitých zámků s elegantními arkádovými nádvořími a geometricky uspořádanými zahradami s fontánami a sochami. Byl kladen důraz na pohodlí a objevovaly se i stavby kratochvilné – míčovny, jízdárny, letohrádky, oranžérie.

Baroko

Počátek 17. století přinesl do architektury novou fantazii uvolněných tvarů, která pod tlakem návratu náboženského zanícení přerostla do dynamického barokního slohu. Drama hmoty, smyslů a ducha v architektuře opět věrně odráželo politickou situaci ve středoevropské společnosti i napětí její morálky a kultury.

Porážka české reformační šlechty v bitvě na Bílé hoře (1620), třicetiletá válka a následná naléhavá rekatolizace byly spojeny s emigrací čelných představitelů české kultury a přílivem zahraniční šlechty. Veliké bohatství a politická moc katolické církve a aristokracie, plynoucí z konfiskací a zemědělského podnikání, změnily charakter krajiny. Barokní umění se však s českým prostředím podivuhodně sžilo a rozšířilo jeho prostor o nový duchovní rozměr. Svou vazbu na zdejší prostředí prohloubily zejména v rané barokní fázi italské stavební rody – Lurago, Orsi, Carlone, Tencalla.

Bohatá šlechta (Liechtensteinové, Černínové) si z prestižních důvodů zvala věhlasné zahraniční architekty, kteří zvedali úroveň místního stavitelství – J. B. Santiniho Aichla, G. Alliprandiho či K. I. Dientzenhofera.

Mezi léta 1700 –1750 spadá vrcholné, dynamizující, radikální baroko , verze slohu, kterou čeští architekti dovedli dál než většina Evropy. Zvláštními a zcela osobitými kapitolami českého baroka jsou tzv. barokní gotika , kterou výhradně reprezentuje J. B. Santini a selské baroko , jež dodává typickou tvář i současnému, zejména jihočeskému, venkovu. Reprezentativním souborem lidové architektury je vesnice Holašovice , součást světového dědictví UNESCO.

Rokoko a klasicismus

Velké umělecké vypětí vrcholného baroka doznívalo v českých zemích ještě dlouho ve zdrobnělých tvarech rokoka, uplatňujících se především v interiérech. Až se po polovině 18. století zcela zklidnilo opětným příklonem ke klasicismu .

Poprvé je prezentován přestavbou Pražského hradu , dále až do poloviny 19. století zejména stavbami zámeckých letních sídel (Kačina ) či velkorysými zahradními komplexy s krásnou zahradní architekturou (Lednicko-valtický areál – Tři Grácie před empírovým chrámem s kolonádou).

Tón vkusu udávala osvícenecká Francie: vznešené zámky se sloupovím, divadelní budovy, kolonády, pavilony, obelisky a triumfální oblouky připomínaly slávu antického světa stejně jako ideje vzešlé z Francouzské revoluce i imperátorského bonapartismu. Souběžně s uměřenými projevy klasicismu pronikal do architektury časný romantismus , vyjadřující únik z všedního života do přírody, k pastýřům, sedlákům, do historie či exotických krajin.

Romantický historismus

S 19. stoletím vyvanula doba velkých slohových epoch, které se zároveň staly předmětem systematického studijního zájmu novodobých architektů a otevřely jim prostor pro napodobování v novostavbách i rozsáhlých přestavbách starších děl. Romantický historismus čerpal hlavně z anglických a německých vzorů a inspiroval se postupně všemi stavebními styly i kombinováním jejich prvků.

Zanechal po sobě množství staveb: hrady a zámky přestavěné do podoby pohádkových královských sídel, radnice, kostely, divadla, školy, lázeňské budovy, penziony i celé bloky městských domů. Novorenesance se navíc stala výrazovým prostředkem pro české národní obrození , symbolem vlastenecké svéprávnosti v umění i politice.

Těsně před koncem 19. století přijalo české prostředí secesní nálady nedaleké Vídně. Vznikly četné vily, činžovní domy, ale i budovy reprezentační – hlavní nádraží v Praze či Obecní dům v Praze.