Zejména za renesance a baroka se bohatí měšťané a šlechtici předháněli v okázalé výzdobě kašen a stavěli krásné fontány. Spisovatel Ignát Hermann uvádí, že v Praze bylo v 19. století více než 400 kašen, z toho přes 70 veřejných, ostatní byly soukromé. Dnes je již kašen méně, ale i současná doba projektuje a staví zejména v odpočinkových zónách nové vodní prvky a staré se snaží uchovat.
Propadliště času (náměstí Kinských, Praha 5 - Smíchov)
Na místě, kde kdysi stávala Medvědí fontána a později sovětský tank, byla v r. 2002 osazena nová fontána od architekta Jana Laudy. Puklá skála - dvě žulové desky z libereckého lomu - symbolizují propadliště času, který pohltí veškeré lidské počiny. Tryskající voda vše očistí a dá zapomenout. Fontána má 64 trysek, z toho 24 trysek má speciální probublávání, aby vytvářely zvláštní proud vody. V noci ji prosvětluje 40 světel. Voda v centrální neopracované žulové puklině tryská do výše 8 m. Vnější sienitový okruh fontány je naopak precizně opracovaný.
Studna na Anenském náměstí (Praha 1 - Staré Město)
pochází z období baroka po r. 1700 a byla původně umístěna před újezdskými kasárnami. Vojáci věřili pověsti, že je voda ze studny ochrání v boji. Oválná studna z pískovce a železa je překryta rovným železným plátem a na jejím horním okraji je připevněna kovaná klec s dvěma protilehlými půlkruhovými vrátky. Na vrcholu je na tyči připevněn dvouocasý zlacený lev s korunkou na hlavě a s mečem. Studna není funkční.
Kašna pod rampou Národního muzea (Praha 1 - Nové Město)
je zdobena sousoším Čechie a alegorií českých řek od Antonína Wagnera. Je z r. 1890. Fontánu stejně jako celou muzejní budovu navrhl architekt Josef Schulz. Fontána je přesně v místech, kde stávala Koňská brána. Proudy vody padají přes hrany tří mramorových stupňů do spodní kamenné nádrže. Nádrže fontány jsou vyrobeny z královéhradeckého pískovce, z červené skandinávské žuly a žlutého untersbergského, tzv. pstruhového mramoru. Bronzový chrlič vody s maskou lva vyrobil litec Václav Mašek patrně podle modelu od Bohuslava Schnircha.
Kašna na Malém náměstí (Praha 1 - Staré Město)
Uprostřed náměstí stojí původní funkční studna chráněná ručně kovanou renesanční mříží z r. 1560, která snad vznikla v dílně dvorského zámečníka Jörga Schmidhammera. Zdá se, že je nejstarší v Praze. V druhé polovině 19. stol. byla mříž opravena, zámečník Duffé zhotovil podle návrhu architekta Josefa Mockera uprostřed klece litinový ozdobný sloupový stojan a také byly tehdy pořízeny strojové pumpy i kamenný podstavec, do kterého voda vytéká. Barevná ručně kovaná mříž je mistrnou prací. Zdobí ji ornamenty a hrany mříže jsou zakončeny postavami andělů. V 17. stol. byl vrcholek s makovicí doplněn českým lvem.
Kohlova kašna na II. nádvoří Pražského hradu
Podle sochařské výzdoby se nazývá také Lví kašna. Je jednou z nejstarších v Praze, pochází z r. 1686. Pískovcová kašna byla důležitou součástí vodního režimu na Pražském hradě. Byla největší z hradních nádrží a sloužila i v případě požárů. Její nádrž má půdorys čtyřlístku. Vedle ní je studna s mřížovou klecí.
Studna na II. nádvoří Pražského hradu
z počátku 18. st. má osmiboké ostění a kovaný kovový baldachýn - mříž od neznámého autora. Železná mříž je ukončena kovovou růžicí. Stojí hned vedle Kohlovy kašny.
Kašna se sochou sv. Jiří na III. nádvoří Pražského hradu
V r. 1928 vznikla podle Plečnikova návrhu moderní kruhová mělká kašna v úrovni terénu s kruhovým zábradlím na sloupcích z dioritu. Uprostřed kašny na vysokém soklu je umístěna socha sv. Jiří , která zdobila před tím původní barokní kašnu, byla rozebrána a v 90. letech 20. stol. osazena na Jiřském náměstí.
Orlí kašna na III. nádvoří Pražského hradu
Malá barokní kašna s toskánským sloupem z r. 1661 je vedle gotické brány do malého dvorku pod úrovní nádvoří. Na její výzdobě se podíleli významní umělci Ignác František Platzera či Nicolas Pacassi.
Venušina fontána ve Valdštejnské zahradě (Praha 1 - Malá Strana)
Půvabnou bronzovou plastiku Venuše s amorkem a delfínem, která je osazena na fontáně v zahradě, vytvořil v r. 1599 norimberský sochař a kovolitec Benedikt Wurzelbauer pro Lobkovickou zahradu na Hradčanech. Odtud ji získal r. 1630 Albrecht z Valdštejna a dal pro ni ve své zahradě postavit bronzovou fontánu. V r. 1648 ji uloupili a do Švédska odvezli spolu s ostatní válečnou kořistí Švédové. Sochy jsou dodnes ve sbírkách královny Kristiny v muzeu v Drotningholmu. V r. 1899 byla Venuše jedním z exponátů na výstavě v Berlíně. Zde ji tehdy objevil Pražský muzejní výbor, který zahájil jednání o jejím vrácení. Nakonec byla odkoupena zpět a vrátila se na své původní místo doprostřed kulaté kašny před sallou terrenou ve Valdštejnské zahradě. Od r. 1938 je zde umístěna přesná kopie.
Zpívající fontána u Belvedéru - Letohrádku královny Anny v Královské zahradě
(Pražský hrad)
Fontána patří k nejkrásnějším renesančním fontánám na sever od Alp. Odlil ji mistr Jaroš v letech 1562 - 68 podle nákresu a voskového modelu italského malíře Francesca Terzia z Bergama, který působil v Praze kolem poloviny 16. století. Dřevěnou formu vyřezal Hanuš Peysser. Fontána je z bronzu smíšeného se zvonovinou. Je bohatě zdobena loveckými motivy, reliéfními maskami a palmetami. Paprsky vody proudící z kašny vydávají líbezný rytmický zvuk vody dopadající na rezonující bronzovou desku. Naslouchat tónům je však třeba v podřepu pod mísou fontány.