Objevte ČR

Fakta o ČR

Historie

Druhá světová válka

Hodnotit článek

Při jednáních s československou vládou o úpravě postavení německé menšiny v Československu Sudetoněmecká strana postupovala podle pokynů Adolfa Hitlera s primárním cílem nedohodnout se a zvýšit tím mezinárodní napětí ve věci postavení Němců v republice.

photo: (mojefoto.cz)

Velká Británie a Francie, paralyzované zážitky z první světové války a vědomy si vlastní nepřipravenosti na válku, se rozhodly pro politiku ústupků Německu. Po konferenci v Mnichově v roce 1938 získalo Maďarsko jižní Slovensko a Podkarpatskou Rus, Polsko část Těšínska a části severního Slovenska. Stát byl postižen ztrátami průmyslu, přerušením dopravních spojení a přílivem uprchlíků, neboť Sudety muselo opustit na 150 tisíc lidí.

Hitler vydal výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Za vedení a dozoru Němců fungovala protektorátní vláda. Odbojové hnutí snažící se o obnovení předválečného Československa přivítalo vypuknutí druhé světové války. Jen úplnou porážkou Německa mohlo dojít k osvobození národa od nacistické okupace.

V září 1941 byl zastupujícím říšským protektorem v Čechách jmenován Reinhard Heydrich , který okamžitě vyhlásil stanné právo a následně dal zatknout a popravit řadu čelných představitelů domácího odboje. Mezi popravenými byl i předseda protektorátní vlády generál Alois Eliáš .

Postavení zahraniční československé vlády a prezidenta Beneše bylo o to těžší, že k okleštění, rozpadu a okupaci Československa došlo ještě před začátkem druhé světové války. Přesto zahraniční československá vláda dosáhla odvolání francouzského a britského podpisu pod mnichovskou dohodou a v neposlední řadě obnovila Československo. Po roce 1941 se do práce obou větví národního odboje (domácího i zahraničního) stále více zapojovala Komunistická strana Československa, jejíž zahraniční vedení sídlilo v Moskvě.

Na Slovensku, bojujícím na straně Německa, se spojil národně demokratický a komunistický odboj a vytvořil vrcholný orgán, Slovenskou národní radu.

Dne 29. srpna 1944 vypuklo tzv. Slovenské národní povstání, jehož představitelé se přihlásili k Československu. Na povstaleckém území byla vyhlášena mobilizace do československé armády. Po dva měsíce se bránila německé přesile. Boj pokračoval v horách, ale povstání bylo nakonec potlačeno.

Prezident Beneš , který měl určující slovo v utváření československé zahraniční politiky, si byl vědom vzrůstu vlivu SSSR na poválečné dění. V roce 1943 uzavřel spojeneckou smlouvu i se Sovětským svazem. Praha v květnu 1945 povstala a německá armáda kapitulovala do rukou povstalců s tím, že jí bude umožněn volný odchod. Rudá armáda dorazila do Prahy 9. května 1945 a střetla se v boji s posledními fanatickými oddíly Němců. Československo bylo osvobozeno z většiny Sovětským svazem, jen západní Čechy americkou armádou.

Mnichovské události, doba protektorátu a německý teror vůči českému obyvatelstvu za války měly za následek zhoršení nálad Čechů vůči Němcům . V prvé fázi v měsících po válce probíhal živelný, tzv. divoký, odsun německého obyvatelstva, což vyvolalo kritiku u západních spojenců. V otázce odsunu německého obyvatelstva z Československa panovala všeobecná jednota a přesvědčení o jeho nezbytnosti. Na spojenecké konferenci v Postupimi v roce 1945 byl oficiálně schválen odsunu německých menšin z Československa, Polska a Maďarska.