Podnikání

 

Ekonomická fakta

První republika 1918–1948
Po rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku samostatného československého státu v roce 1918 zůstává značná část průmyslu na našem území. Zahraniční obchod se orientuje na Francii a Anglii, pozadu nezůstává ani obchodování s USA. V roce 1928 se ČSR podílí 1,4 % na celosvětové průmyslové výrobě a zaujímá tak 10. místo na světě. S příchodem celosvětové hospodářské krize na podzim roku 1929 se propadá i zahraniční obchod. Výroba celého průmyslu se propadla o více než 40 procent. V roce 1934, kdy byla krize největší, devalvovala česká koruna a zahraniční obchod klesl téměř na nulu.
V době protektorátu a druhé světové války se o zahraničním obchodu příliš mluvit nedá. Většina průmyslu vyráběla pro Německo a Němci považovali české továrny za své vlastní.

Socialistické plánování 1948–1989
Politická změna v únoru 1948 přinesla pro československé hospodářství mnoho zásadních změn. Začala se likvidovat privátní sféra a celé národní hospodářství se zestátňovalo. Vznikly tzv. podniky zahraničního obchodu (PZO), které monopolně ovládly veškerý zahraniční obchod.
Vše bylo orientováno a podřízeno přání Svazu sovětských socialistických republik (SSSR), spíše bychom ale mohli mluvit o nařízeních ze strany SSSR.

Roku 1949 byla v Moskvě založena Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). Jejími zakládajícími státy byly Československo, Bulharsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a SSSR. Později přistoupila Albánie, Německá demokratická republika (NDR), Mongolsko, Kuba a Vietnam. Pod politickým tlakem jsme byli donuceni zapojit se do Programu socialistické ekonomické integrace členských zemí. Poskytovali jsme SSSR bezúročné úvěry a přenechávali technickou dokumentaci. Pomalý růst našeho vědeckotechnického rozvoje i náročnost výroby měly za následek postupnou ztrátu naší konkurenceschopnosti vůči západním výrobcům. Podle odhadů bylo asi jen 3 až 5 % československého vývozu na špičkové úrovni.

Hned po vzniku RVHP se utvořila základní struktura teritoriální orientace našeho zahraničního obchodu. Teritoriální struktura dovozu ČSSR se skládala především ze socialistických zemí, které pokrývaly 69,8 % celkového dovozu do ČSSR, dále z vyspělých kapitalistických zemí s 24,6 % a rozvojových zemí s 5,6 %.
Komoditní strukturu našeho vývozu tvořily především stroje a zařízení. Dále byl export orientován na průmyslové spotřební zboží (především textil) a později v důsledku problémů s odbytem do západních teritorií jsme začali vyvážet i suroviny. Ve velké míře byl náš vývoz orientován také na zbraně a rozvojové celky (především do rozvojových zemí). V dovozu pak díky rostoucí spotřebě ropy převládla skupina paliv (především ropa).
Polistopadový vývoj 1989 – současnost
Listopadová revoluce opět nastartovala velké politické a hospodářské změny. Byl zrušen státní monopol PZO a zahájena transformace centrálně plánované ekonomiky na ekonomiku tržní, založenou na soukromém vlastnictví a volné konkurenci. Započala privatizace. Privatizovaly se malé podniky, velké společnosti i služby.
Vznikaly exportní a importní společnosti, podniky si samy zřizovaly svá vývozní oddělení. Přesto se zpočátku dostal zahraniční obchod československé federace do krize, a to především kvůli podstatné změně jeho teritoriální i komoditní struktury. Po rozpadu RVHP nastala ztráta většiny tradičních trhů v socialistických zemích. Objevila se skrytá inflace, rostla zahraniční zadluženost, průmyslová výroba prudce klesla, hledání odbytišť na západních trzích přinášelo mnoho těžkostí. Dalším pozitivním prvkem bylo obnovení členství Československé federativní republiky (ČSFR) v Mezinárodním měnovém fondu (MMF) a v Mezinárodní bance pro obnovu a rozvoj (IBRD) v roce 1990. Hlavním cílem bylo přeorientovat vývoz a dovoz ze zemí RVHP do zemí s vyspělou tržní ekonomikou, a to zejména do zemí EU. To s sebou však neslo negativa v podobě vysokého poklesu vývozu se současným prudkým zvýšením dovozu, především ze západních zemí. Přesto se však podařilo zvýšit vývoz do vyspělých zemí o téměř 21 procent. Hlavním vyváženým artiklem byly suroviny, vývoz strojů se snížil. Dováželo se velké množství spotřebního zboží, nejpodstatnější nárůst měl dovoz strojů, zařízení a dopravních prostředků, kterých se nám absolutně nedostávaly.

1. ledna 1993 vznikla samostatná Česká republika. Celý rok se nesl ve znamení nevyjasněných obchodů a sporů se Slovenskou republikou, a tak čísla týkající se zahraničního obchodu jsou zavádějící.V roce 1994 se však v podmínkách začínající konjunktury a oživení světového obchodu dynamika českého vývozu snížila, teritoriálně byla nevyrovnaná a obchodní bilance skončila v pasivu ve výši 26,6 mld. Kč. Při celkové 9,9% dynamice zahraničního obchodu dosáhl obrat 835,4 mld. Kč. Dovoz vzrostl o 13,1 % a vývoz o 6,9 %. O 2,6 % bylo dosaženo přírůstku HDP. Došlo ke snížení významného obchodu se Slovenskou republikou (SR), a to o 25 % (SR byla druhým největším obchodním partnerem ČR). Obrat obchodu s ostatními státy od roku 1991 až 1994 plynule rostl. Prohloubily se vztahy ke státům s vyspělou tržní ekonomikou. Obrat zahraničního obchodu s vyspělými státy stoupl v roce 1994 o 62 % oproti roku 1993.
Roku 1997 zrušila Česká národní banka (ČNB) fluktuační pásmo české koruny, a umožnila tak devalvaci koruny zhruba o 10 %. Bilance zahraničního obchodu se dostala na schodek více než 150 miliard korun. Kromě let 2000 a 2001 se schodek zahraniční bilance neustále snižoval a v roce 2005 se dostal do kladných čísel. Bylo to poprvé od sametové revoluce v roce 1989. V roce 2008 dosáhl přebytek zahraničního obchodu 67 miliard korun.