Objevte ČR

 

Fakta o ČR

 

Historie

První republika
Po první světové válce se začal průmysl prudce rozvíjet. Ruční práci nahrazovala strojní výroba a nové technologie. Asi nejvýznamnějším představitelem této doby je Tomáš Baťa, který dokázal dát práci desetitisícům dělníků. Hospodářství v ČSR prošlo během 20. let 20. století několika vlnami rozmachu a následného útlumu. Přesto v roce 1924 dosáhla průmyslová výroba stavu jako před válkou. Textilní, sklářský a obuvnický průmysl byl jedním z nejvyspělejších na světě. Československý zbrojařský průmysl neměl v Evropě konkurenci. Spolu s dokončující se elektrifikací ČSR se rozvíjel rovněž elektrotechnický a energetický průmysl. V roce 1928 bylo v celé ČSR pouze 38 tisíc nezaměstnaných, což nepředstavovalo ani 1 % práceschopného obyvatelstva. Data z roku 1929 dokládají: v zemědělství pracovalo 35 % lidí, v průmyslu 34 % a téměř 31 % již tehdy ve službách. Ve stejném roce se ČSR podílela 1,4 % na celosvětové průmyslové výrobě a řadila se asi na desáté místo ve světě.

Krachem na newyorské burze (24. října 1929) nastala celosvětová krize a s ní i pokles průmyslové výroby. V letech 1932–1933, kdy dosáhla krize svého vrcholu, bylo v ČSR více než jeden milion nezaměstnaných. Průmyslová výroba klesla o 40 %. Roku 1934 pak devalvovala koruna a průmysl prakticky přestal vyvážet do zahraničí.

S nástupem fašismu, zejména pak vytvořením Protektorátu Čechy a Morava, až do konce druhé světové války byl český průmysl využíván zejména k zásobování válečným materiálem. I proto se několik významných továren stalo cílem spojeneckého bombardování. Nejvýznamnější byly Škodovy závody v Plzni. Základ zbrojní produkce představovala děla různých ráží. Dále se ve Škodovce vyráběly komponenty pro letouny a ponorky i velká škála dělostřelecké munice. Důležitá byla také výroba stíhačů tanků a dělostřeleckých tahačů, a rovněž i oprava uvedených zbraní. Na jaře roku 1945 představovaly dodávky z plzeňské Škodovky téměř 30 % všech zbrojních dodávek pro německou armádu.

Poválečné směřování
Československé hospodářství po druhé světové válce bylo ve vynikajícím stavu. Kromě několika náletů na plzeňskou Škodovku zůstalo válkou prakticky nedotčeno. Měli jsme kapacity, technologie i odborníky. Bohužel bylo Československo v roce 1946 na přímý rozkaz Moskvy donuceno odmítnout tzv. Marshallův plán, který postavil celou západní Evropu na nohy a vyvedl ji z poválečného martyria. Československý průmysl se začal orientovat směrem na východ a nastala éra socialistického plánování a pětiletek.
I přesto byl například pojem Bohemia Crystal ve světě velice znám. Sklářský průmysl, ale i textilní a chemický se během komunistického režimu stále pohybovaly na špičkové světové úrovni.

Po převratu v roce 1948 začala násilná kolektivizace zemědělství. Vznikala jednotná zemědělská družstva (JZD), což v praxi znamenalo, že statkáři byli nuceni „dobrovolně“ odevzdat veškerý dobytek, půdu a stroje. Kolektivizace se nevyhnula nikomu. Hospodářská zvířata museli odevzdat i drobní rolníci. Rozorávaly se meze a vznikaly obrovské lány polí.

V roce 1949 byla Československá republika jedním ze zakládajících členů RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci). Byl to mocenský nástroj na ovládání ekonomiky socialistických států Sovětským svazem a sovětský protipól Marshallova plánu.



Sametová revoluce
V listopadu 1989 proběhla v Československu „sametová revoluce“. Byla zrušena vedoucí úloha komunistické strany a Československo se vydalo směrem k demokracii a ke kapitalismu. Na začátku 90. let proběhla tzv. kuponová privatizace. V podstatě to znamenalo, že každý občan Československa měl možnost nakoupit si akcie jakéhokoliv do té doby státního podniku. První vlny v roce 1992 se zúčastnilo 77 % všech občanů Československé republiky a zprivatizované jmění činilo 679 miliard korun. Tím se prakticky veškerý průmysl dostal do rukou buď malých akcionářů, nebo různých fondů. Následujících 20 let nepřežilo mnoho firem a například textilní průmysl až na několik výjimek přestal v ČR zcela existovat.

Současnost
Zatímco při vzniku ČSR v roce 1918 pracovalo ve všech sférách zhruba stejné množství lidí, a to kolem 30 %, současné rozložení je diametrálně odlišné. V zemědělství pracuje něco málo přes 3 % obyvatelstva, v absolutních číslech to je necelých 160 tisíc. V průmyslu je to 38 %, resp. 1 870 000 lidí. Nejvíce lidí je zaměstnáno ve službách, a to téměř 59 %, resp. 2 890 000 lidí. (Data ke konci 3Q 2009.)
V českých rukách, kromě energetiky, není žádný významnější podnik. Přesto je třeba automobilový průmysl jedním z nejrozvinutějších v Evropě. Své továrny zde zřídilo několik renomovaných světových automobilek. Kromě Škoda Auto je to i TPCA v Kolíně, která vyrábí Toyotu, Citroën a Peugeot, v Nošovicích vyrábí automobilka Hyundai. Na tyto výrobní linky je napojeno obrovské množství subdodavatelů. V okolí automobilek vznikly celé průmyslové zóny, které dohromady zaměstnávají několikanásobně víc lidí než samotné automobilky.

Česká republika však stále více investuje do vývoje technologií. Příkladem může být světový patent na výrobu nanovláken, který získala Technická univerzita v Liberci.
Zemědělská výroba je do značné míry určována kvótami z Evropské unie. Tyto kvóty existují prakticky na všechno.

Autor: Aleš Martínek