Každou hodinu mezi devátou ranní a devátou hodinou večerní se pod věží
Staroměstské radnice (mapa), na které je orloj umístěn, shlukují davy lidí. Všichni netrpělivě očekávají průvod dvanácti apoštolů, oživnutí Turka, Marnivce, Lakomce a Kostlivce doprovázené cinkáním a kohoutím kokrháním. Vynechat při návštěvě Prahy orloj znamená asi tolik jako minout bez povšimnutí Eiffelovu věž při návštěvě Paříže.
Pražský orloj je nejen vrcholným dílem české gotické vědy a techniky, ale současně je to i nádherná umělecká památka. Kromě čtyř druhů času ukazuje i pohyby nebeských těles a od 19. století také dny na kalendáři se zvěrokruhem včetně alegorie měsíců a 365 církevních svátků.
Hodinový stroj Pražského orloje vyrobil v roce 1410 hodinář Mikuláš z Kadaně pravděpodobně podle návrhu profesora matematiky a astronomie Jana Šindela. V průběhu staletí byl orloj několikrát zdokonalen a opraven. V posledních dnech druhé světové války byl velmi výrazně poškozen při požáru Staroměstské radnice. Znovu spuštěn byl až po třech letech po velmi komplikované rekonstrukci. Zatím poslední významná oprava proběhla v roce 2005, kdy byl orloj po šedesáti letech kompletně rozebrán. Došlo nejen k renovaci technických částí, ale také k zrestaurování soch a spodního kruhu od
Josefa Mánesa, významného českého malíře a ilustrátora, představitele romantismu, který pro orloj namaloval již zmíněnou kalendářní desku se zvěrokruhem.