Po skončení první světové války a vzniku Československa dosahovala průmyslová a zemědělská produkce sotva poloviny předválečné úrovně, nefungovala doprava, rostla inflace, projevoval se katastrofální nedostatek potravin. Navíc v novém státě existovaly povážlivé rozdíly mezi hospodářsky vyspělými českými zeměmi a poměrně zaostalým agrárním Slovenskem a Podkarpatskou Rusí.
V českém průmyslu dominovala těžba uhlí a spotřební průmysl (textilní, sklářský, cukrovarnický, pivovarnický). Tento průmysl však byl často odkázán na dovoz surovin, což v období válkou rozvrácené Evropy značně ztěžovalo jeho situaci. Poválečná krize vyvrcholila roku 1919. Zásluhou vynikajících českých národohospodářů, z nichž vynikal zejména první československý ministr financí Alois Rašín ,se však mladému státu podařilo během krátké doby nastartovat hospodářský růst. Již v roce 1925 dosáhlo Československo předválečné úrovně objemu hospodářské výroby a od roku 1929 prožívalo výraznou konjunkturu.
Podařilo se do velké míry překonat regionální nevyváženost ekonomiky a také ne zcela vyhovující strukturu průmyslu, která přece jen vznikala ve zcela jiných podmínkách, jako součást nesrovnatelně většího státního celku, a v některých oblastech byla doslova předimenzovaná (cukrovarnictví, sklářství, textilní průmysl).
Produktivita práce však díky zavedení moderních systémů řízení rostla. Průkopníky v této oblasti byly jednak Škodovy strojírenské závody v Plzni a jednak Tomáš Baťa (1876–1932), který ve Zlíně založil na svoji dobu neobyčejně moderní továrnu na výrobu obuvi. Z ševce pocházejícího z chudé rodiny se díky své podnikavosti vypracoval na podnikatele evropského, a pak také světového formátu, který dovedl ve svém rodišti vybudoval skvěle fungující podnik a pozvedl doposud malé a nevýznamné město na Moravě na metropoli obuvnictví. Pro své dělníky vybudoval celé obytné čtvrti včetně veškeré související infrastruktury a Zlín se tak stal v meziválečné době jedním z nejmodernějších měst nejen v Československu. Baťa pak své obuvnické impérium rozšířil nejprve na Slovensko do Partizánského, později založil pobočky i v zahraničí, dokonce až v Indii. Jeho vnuk Thomas George Baťa dnes pokračuje v jeho stopách a je hlavou jedné z největších celosvětových značek výroby a prodeje bot s pobočkami po celém světě.
Československo stále pokračovalo ve své modernizaci a koncem třicátých let byl již plně elektrifikován veškerý průmysl a 80 % domácností. Československo se zařadilo mezi nejrozvinutější státy své doby a výší národního důchodu na obyvatele předstihlo nejen Rakousko a Maďarsko, ale např. i Itálii, a to navzdory tomu, že východ republiky (Slovensko, Podkarpatská Rus) se dařilo industrializovat jen postupně. V mnoha oblastech dosahoval český průmysl bez nadsázky světové úrovně. Mezinárodní proslulost si získala hlavně výroba letadel, automobilů, zbraní nebo ušlechtilých ocelí, tedy technologicky mimořádně náročných výrobků (např. Aero, Škoda, Tatra, Poldi aj.).
V roce 1929 postihla svět v důsledku krachu na newyorské burze v tzv. „černý pátek“ hospodářská krize, která poněkud opožděně zasáhla i Československo. Postihla hlavně spotřební průmysl orientovaný na vývoz. Vývoz poklesl na třetinu předkrizového stavu, průmyslová výroba na zhruba 60 % úrovně roku 1929. Prudce vzrostla nezaměstnanost. Nejvyšší úrovně dosáhla v březnu 1933, kdy bylo úředně registrováno 978 000 nezaměstnaných, tj. cca 17,5 %.
Několik vlád široké koalice vedené agrárníky se snažilo s důsledky krize vyrovnat, hlavně silnými zásahy státu, ale nepříliš úspěšně. Zvýšili agrární cla, regulovali vývoz a dovoz, zasahovali do úvěrových poměrů, zavedli obilní monopol a ke zmírnění tíživých sociálních důsledků zavedli zvýšené příspěvky v nezaměstnanosti, nouzové stravovací poukázky a veřejné práce. Ve své podstatě se však vždy jednalo jen o „hašení“ nejhorších projevů krize. Opatření, která by mířila k jádru krize, bylo jen velmi málo. K překonání krize byl dokonce přijat v roce 1933 zákon o mimořádné moci zmocňovací, který dával vládě zcela výjimečnou pravomoc k provádění mnohých opatření bez toho, aby musela být schvalována parlamentem. To sice vedlo k vážným obavám z totalizačních tendencí, na rozdíl od hitlerovského Německa se však tato opatření mohla týkat výlučně hospodářské sféry a do občanských práv zasahovala jen v nejnutnějších případech, hlavně za účelem utlumení výbuchů sociální nespokojenosti.
Ke konci třicátých let se republika v důsledku odeznívání krize ve světě pomalu začala hospodářsky zotavovat, ale přišla mnohem větší rána. Na základě mnichovské dohody v září 1938 bylo nuceno Československo postoupit pohraniční oblasti obývané německým obyvatelstvem Německu. Druhá světová válka byla za dveřmi.
Československá republika a protektorát Čechy a Morava
Po skončení první světové války a vzniku Československa se musel nový stát vypořádat s mnoha problémy. Druhá světová válka měla na hospodářský život neméně zničující dopad.
V březnu 1939 došlo k obsazení zbytku českých zemí (po odtržení oblastí tzv. Sudet) německou armádou a byl vytvořen Protektorát Čechy a Morava. Na Slovensku vznikl formálně nezávislý klerofašistický stát, který byl ve skutečnosti německým satelitem.
Hospodářský život v protektorátu byl silně ochromen. Nejen odtržení Slovenska, ale především Sudet způsobilo nečekané ekonomické problémy. V německém pohraničí bylo soustředěno mnoho významných průmyslových podniků a vnitrozemí náhle nemohlo být soběstačné.
Nezanedbatelným faktorem byla rovněž arizace (zabrání) veškerých majetků patřících Židům. V předválečném Československu hrálo židovské etnikum nezastupitelnou úlohu. Na území Československa žilo podle některých odhadů až několik set tisíc Židů, zčásti asimilovaných, kteří hráli důležitou úlohu nejen v oblasti kultury a vědy, ale podíleli se i na hospodářském životě republiky.
Nad významnými průmyslovými podniky byla ustanovena protektorátní správa a skuteční vlastníci byli odsunuti mimo jakékoli rozhodování, pokud nebyli rovnou posláni do koncentračních táborů.
Protektorát Čechy a Morava
V březnu 1939 došlo k obsazení zbytku českých zemí (po odtržení oblastí tzv. Sudet) německou armádou a byl vytvořen Protektorát Čechy a Morava. Na Slovensku vznikl formálně nezávislý klerofašistický stát, který byl ve skutečnosti německým satelitem.
Hospodářský život v protektorátu byl silně ochromen. Nejen odtržení Slovenska, ale především Sudet způsobilo nečekané ekonomické problémy. V německém pohraničí bylo soustředěno mnoho významných průmyslových podniků a vnitrozemí náhle nemohlo být soběstačné.
Nezanedbatelným faktorem byla rovněž arizace (zabrání) veškerých majetků patřících Židům. V předválečném Československu hrálo židovské etnikum nezastupitelnou úlohu. Na území Československa žilo podle některých odhadů až několik set tisíc Židů, zčásti asimilovaných, kteří hráli důležitou úlohu nejen v oblasti kultury a vědy, ale podíleli se i na hospodářském životě republiky.
Nad významnými průmyslovými podniky byla ustanovena protektorátní správa a skuteční vlastníci byli odsunuti mimo jakékoli rozhodování, pokud nebyli rovnou posláni do koncentračních táborů.