Ostatně z raného období máme více zpráv týkajících se hospodářství a hospodaření než informací týkajících se politiky, správního řízení a práva prvních státních útvarů na území České republiky.
Vývoj v českých zemích v období raného středověku byl obdobný vývoji v ostatních zemích Evropy. Jednalo se tedy o stát, který se hospodářsky opíral zejména o pěstování plodin a chov dobytka. Již z této doby však máme zprávy o velkém významu obchodu, a to i mezinárodního, za což lze vděčit především výhodné pozici země na křižovatce mnoha významných obchodních cest. Prahou, a samozřejmě i dalšími tehdy se rodícími městy, procházeli obchodníci cestující z italských přístavů na sever Evropy i kupci z východu na svých cestách do bohatých měst v Německu, Francii a do zemí dnešního Beneluxu.
Také samotné Čechy byly významným obchodním partnerem. Z Čech se zejména do německých zemí, ale i do Ruska a Pobaltí vyvážely hlavně zemědělské výrobky, později i řemeslné výrobky, zejména kovodělné, výměnou v první řadě za sůl a dále za kožešiny (z Ruska) nebo vína, koření a vzácné ovoce z Itálie.
Rozvoj kupeckých měst stimuloval rozvoj řemesel, která můžeme pokládat za předchůdce průmyslu v dnešním slova smyslu. Velký význam mělo zejména zpracování kovů, hrnčířství a dále řemesla spojená s výrobou potravin: pekařství, sladovnictví, medovnictví a další. Později, v 11. – 12. století, se objevili soustružníci, koželuzi, zlatníci, obuvníci, řezníci a pláteníci. Zpracování látek se však stále dělo svépomocí v domácnostech nebo při dvorech. Teprve ve 13. století se objevili krejčí. První specializovaní řemeslníci pracovali nejčastěji při církevních dvorech, které disponovaly dostatečnými financemi k jejich zaplacení a poskytovaly také trvalé odbytiště pro jejich výrobky - předměty denní potřeby i výrobky umělecké pro kultovní účely.