HOMEPAGE

Objevte ČR
 
Fakta o ČR
 
Historie

 

Vznik manufaktur

 
photo:  ()
 

Za vlády Karla IV. byly položeny základy budoucích průmyslových regionů.

 
 

Za vlády Karla IV. (14. století) došlo v důsledku nuceného odklonu od mezinárodního obchodu k výrazné podpoře domácího podnikání. Podnikatelé získávali četné výsady a bezúročné půjčky. Zejména byl vytvořen jednotný celní řád, který zrušil do té doby běžná ochranářská (a ve své podstatě ještě středověká) regionální a městská cla a nahradil je jednotným celním sazebníkem platným pro celou monarchii, což výrazně zlepšilo podmínky pro obchod alespoň uvnitř rakouského soustátí. Přesto nelze mluvit o něčem jako volný trh. Objem exportu z Čech do zahraničí byl téměř dvojnásobný oproti exportu do ostatních oblastí monarchie.

I v rámci českých zemí existovalo jisté rozdělení, kdy z Čech směřoval hlavní vývoz po Labi do německých zemí s cílem v Hamburku, zatímco z Moravy export putoval především na jih k Černému moři nebo oderskou cestou k Baltu. Vzhledem k neúspěchu plánů na vytvoření odersko - labského kanálu překonala toto rozdělení až výstavba tzv. císařských silnic, které v době před vznikem železnice představovaly hlavní komunikační systém.

Vznik manufaktur se v počátku odehrával zcela mimo staré cechovní struktury, které pomalu  ztrácely své někdejší výsadní postavení. Navazoval zejména na rozvinutá domácká řemesla, zejména plátenictví. V raném období se tak jednalo hlavně o tzv. rozptýlené manufaktury. Přadláci a tkalci žili na vesnicích, hlavně v podhorských oblastech, často ještě v nevolnickém poměru ke své vrchnosti. Jejich výrobky vykupovali tzv. faktoři (prostředníci mezi podnikateli a domáckými dělníky), kteří je dodávali do velkých skladů v Lužici a Slezsku, odkud se přes Hamburk vyvážely do Anglie. Faktoři drobným řemeslníkům také práci přidělovali. Celý systém byl organizován za vydatné pomoci zahraničních odborníků povolávaných šlechtickými podnikateli, kteří disponovali potřebným kapitálem i dostatkem pracovních sil. Ostatně výchozí podmínky českých zemí pro rozvoj průmyslové výroby byly ve srovnání s ostatními státy monarchie poměrně dobré. Země disponovala potřebnými surovinovými zdroji i dobrou úrovní řemeslné výroby.

V oblasti textilní výroby pak došlo k dalšímu pokroku, totiž ke vzniku manufaktury centralizované, kde již nebyly jednotlivé fáze výroby rozptýlené mezi na sebe navázané a lokálně rozptýlené dílny, ale výroba byla soustředěna na jedno místo. První takovou manufakturou byla výrobna sukna v Horním Litvínově, založená Janem Josefem z Valdštejna v roce 1693, další pak punčochárna v Oseku, založená při místním klášteře v roce 1695 povolaným saským specialistou. Dalším odvětvím, které dosáhlo velkého rozmachu, bylo sklářství, které se rozvíjelo především v lesnatých a pohorských krajích (Jizerské hory a Pošumaví). Ty poskytovaly jednak základní surovinu pro výrobu skla (křemičitý písek), a jednak dostatek dříví na výrobu dřevěného uhlí nezbytného pro provoz sklářských pecí. Podle dochovaných pramenů tzv. český křišťál dosahoval kvality vyhlášeného benátského skla a představoval jeden z hlavních vývozních artiklů. Díky nižší ceně než zavedené výrobky benátské se prosadil nejen v balkánských oblastech, ale i ve vyspělých zemích západní a jižní Evropy. V průběhu osmnáctého století se kromě výše zmíněných odvětví začíná rozvíjet i cukrovarnictví, výroba porcelánu (Horní Slavkov) a papírnictví.

Zajímavé je, že již tehdy byly položeny základy budoucích průmyslových regionů. A protože první strojová výroba byla vázána na vodní pohon, vytvářela se centra této výroby v oblastech, kde pro to byly příhodné přírodní podmínky při tocích malých, ale vydatných řek (Jizera, horní tok řeky Moravy, Labe a Odry, částečně též Vltava  a další). Jednalo se tedy zejména o podhorské regiony na severu Čech a severní Moravy s převažující soukenickou výrobou, sklářstvím, prvními hutěmi a začínající strojírenskou výrobou. I když vodní pohon později vytlačily parní stroje, tyto regiony si stále zachovaly svůj „průmyslový charakter“, i když postupem doby se výrobní sortiment samozřejmě částečně obměnil. V důsledku napoleonských válek a s tím spojené kontinentální blokády došlo k úpadku tradičních exportních odvětví, jako bylo plátenictví a sklářství, zároveň se však objevila odvětví nová. Kvůli totální absenci dovozu zejména z Anglie se začalo rozmáhat domácí bavlnářství, soukenictví a výroba a zpracování železa, tedy produkce, která až do té doby byla téměř výhradně kryta dovozy.

 
Autor:
 
Přidáno: 01.01.2010
 
 
 

Související články

 
Historie
 
 

Husitství a odkaz mistra Jana Husa

České země postihla za vlády Václava IV., syna jednoho z největších českých panovníků historie - krále a...

 
 
Obecná fakta o ČR
 
 

Zahraniční mise Armády ČR – historie

Vstupem do Severoatlantické aliance a do Evropské unie na sebe Česká republika převzala závazek, že se...

 
 
Historie
 
 
 
 
Historie
 
 

Po stopách UNESCO – 7. díl: – Kutná...

V rámci putování za památkami UNESCO je nezbytné ukázat i na města Kutnou Horu a Litomyšl. Kurná Hora...

 
Oblíbené

Historie výtvarného umění

Co se událo ve výtvarném umění na samém sklonku českých dějin? Mnohé…

Klimatické podmínky

Česká republika je vnitrozemským státem, který leží v mírných zeměpisných…

Nejdůležitější objevy současnosti

Za poslední desetiletí přišla česká věda s mnoha převratnými objevy, vynálezy a…

Čeština

Čeština patří do skupiny západoslovanských jazyků. Český jazyk je také jazykem…