20. století a kubismus
Nové pojetí architektury 20. století, hledající ve zrychleném tempu doby zcela nový umělecký výraz, předznamenala stylizovaná dekorativní secese , která dosáhla v Čechách vrcholné evropské úrovně (Obecní dům v Praze, divadlo v Prostějově – secesní salonek).
Kolem roku 1910 se v české architektuře objevil unikátní kubismus s krystalickými a oblými odvozeninami geometrických tvarů. Čeští architekti jako jediní na světě využili kubistických forem i pro svá díla, a to nikoli mechanicky, ale s rozsáhlým teoretickým podkladem (Pavel Janák). Z velkého množství návrhů domů, ale i nábytku či pomníků byla realizována menší část, zejména v Praze, v předválečných letech 1913 a 1914 .
Mezi přední české architekty tvořící ve stylu kubismu patří zejména Josef Gočár , autor domu U Černé Matky Boží v Praze, lázeňského pavilonu v Lázních Bohdaneč, význačným kubistou byl také Josef Chochol , autor domu v Neklanově ulici 30 v Praze. Významnou kubistickou stavbou v centru Prahy je dům Diamant od Emila Králíčka , který je zároveň autorem obdivované kubistické lucerny na Jungmannově náměstí.
Následující éra architektonické moderny zcela oprostila stavby od dekoru i monumentality a našla slohový výraz v jednoduchosti a účelnosti prostoru a v nových konstrukčních prvcích. Je reprezentována skvělými architekty – J. Kotěrou , J. Gočárem , P. Janákem .
Dvacátá léta přinesla monumentální sloh – kostel Nejsvětějšího srdce páně a úpravy Pražského hradu, oboje od Josefa Plečnika , architekta slovinského původu. Svou váhu má funkcionalistická architektura v Praze či Brně, kde se kromě výborných českých uplatnili i nejlepší evropští architekti – brněnský rodák Adolf Loos postavil v Praze Müllerovu vilu, Ludwig Mies van der Rohe realizoval v Brně vilu Tugendhat.
Průbojná meziválečná tvorba československých architektů byla zastavena německým zákazem stavební aktivity v roce 1940 a po II. světové válce utlumena povinným historismem socialistického realismu , tzv. sorely. Poslední třetina 20. století po sobě zanechala kromě odosobněných panelových sídlišť, průmyslových komplexů, účelových a inženýrských staveb také zcela nová postmoderní díla 90. let. Vzniklo však také několik kvalitních solitérů, např. vysílač na Ještědu od Karla Hubáčka, který za něj v roce 1969 získal významnou mezinárodní cenu Augusta Perreta.
V současnosti mají čeští architekti opět možnost volně tvořit. Architekti, vycházející zejména z moderny, kombinují materiály, především kov, dřevo a sklo, snaží se o jednoduchý, ale vytříbený detail . Mezi nejzajímavější z nich patří Alena Šrámková , Josef Pleskot , Ivan Kroupa , ateliér ADR , ateliér A. D. N. S. a další.
Mezinárodní proslulost si získala galerie Benedikta Rejta v Lounech od Emila Přikryla, svým nanejvýš decentním a zvláštním prostorem.
Novodobou architekturu 20. století si můžete prohlédnout v turistické sekci Památky.
Design
Jednou z nejznámějších osobností designu, působící po většinu života v zahraničí, byl Otakar Diblík (1929 - 1999). Jeho spolupráce s československými výrobci byla podnětná především pro vývoj dopravních prostředků , navrhoval auta, autobusy i zemědělské stroje pro Karosu Vysoké Mýto, automobilky Tatra, Škoda Plzeň i Zetor Brno.
Od roku 1999 se každoročně na podzim konají v Praze dny moderního designu . Akce s názvem Designblok se účastní nejvýznamnější pražská designérská studia, galerie, módní tvůrci, designéři a architekti.
K nejvýznamnějším českým designérům současnosti patří Jiří Pelcl (1950). Těžištěm jeho tvorby je design nábytku, projekční činnost a návrhy průmyslového designu . V roce 1990 navrhoval interiéry pro prezidenta Václava Havla na Pražském hradě.
Autorskou designérskou dvojici, známou pod jménem Olgoj Chorchoj , původně označujícím mytického červa žijícího v mongolské části pouště Gobi, tvoří designéři Jan Němeček (1963) a Michal Froněk (1966). Jejich studio založené v roce 1991 se věnuje interiérovému designu, architektuře a tvorbě moderního produktového designu, především nábytku, skla i šperků. Jsou nositeli mnoha českých i zahraničních ocenění.
Barbora Škorpilová (1972) se věnuje především interiérovému designu . K jejím nejznámějším realizacím patří interiér Malostranské kavárny Square v Praze. Je autorkou vstupní fasády českého pavilonu vystaveného na EXPO 2005 v japonském Aichi.
K předním designérům současnosti patří Bořek Šípek (1949). Jeho práce jsou zastoupeny kromě jiného v Muzeu moderního umění v New Yorku a Muzeu užitého umění v Paříži . Navrhuje skleněné objekty s tematikou mytologických symbolů, jídelnímu náčiní a předmětům ke stolování dal dosud nevídané tvary a podoby.
Vůdčí osobností českého grafického designu posledních let je Aleš Najbrt (1962). V jeho stejnojmenném studiu vznikají např. každoroční originální vizuální prezentace mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary . Kromě jiného je studio autorem nového loga a vizuálního stylu pro hlavní město Prahu.
Zajímáte-li se o kořeny české architektury, nabízíme vám průřezové téma věnované její historii.