HOMEPAGE

Objevte ČR
 
Fakta o ČR
 
Kulturní fakta

 

Soudobá výtvarná tvorba

 
photo:  (sxc.hu)
 

Exkurs do soudobé výtvarné tvorby začneme v době, kdy kritériem pro všeobecné uznání umělce přestala být výtvarná kvalita jeho díla, ale správná politická angažovanost. Možná právě diktát "správného názoru" stojí za tím, že v českém výtvarném umění vznikala díla té nejvyšší kvality - vždy o krok napřed a nikdy nepodvolená nátlaku okamžiku.

 
 

Střety socialistického realismu s kreativitou lidského ducha

Po převzetí moci v Československu komunistickou vládou v roce 1948 přestala být výtvarná kvalita kritériem pro všeobecné uznání umělce. Hlavní roli hrála zcela jiná hlediska: politická angažovanost, loajalita vůči režimu, případně nevybočení ze zaběhlých konvencí tehdejšího uměleckého stereotypu.

Zhruba v roce 1984 se však v českém prostředí začala prosazovat postmoderní koncepce tvorby . První výraznou skupinou se stávají Tvrdohlaví. Tvrdohlavými se v roce 1987 nazvala skupina několika mladých umělců (František Skála, Jiří David, Michal Gabriel, Petr Nikl, Jaroslav Róna a další).

Tolerovaní autoři

Ocenění českého pavilonu na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu znamenalo uvolnění prostoru pro realizaci mladé generace umělců. Vývoj jevištního výtvarnictví výrazně posunula tvorba Josefa Svobody . Konstruoval scénu, která hlavní myšlenku inscenace výtvarně symbolizuje specifickým jevištním způsobem, prostřednictvím světel, diaprojekce, architektonického řešení. S jeho výtvarným zpracováním scény se dodnes můžeme setkat v pražském divadle Laterna magika .

Ilustrace dětských knih má v ČR dlouholetou tradici už od přelomu 19. a 20. století (Mikoláš Aleš, Josef Lada, Josef Čapek, Zdeněk Burian a jiní). Výtvarníci odmítali jen banálně popisovat děj a poučovat malé čtenáře skrze obrázky v knize. Snažili se vytvořit svébytné imaginární dílo, jež by ponechalo prostor i pro dětskou fantazii.

Mezi výrazné ilustrátory české scény se řadí Jiří Trnka, Zdeněk Miller, Adolf Born, Radek Pilař a další.

V loutkovém filmu patří prvenství jednoznačně Jiřímu Trnkovi (1912 - 1969). Jeho Staré pověsti české, Špalíček, Princ Bajaja a některé další práce jsou jedinečnými exempláři ve Zlatém fondu české kinematografie .

Po válce poklesla produkce užitkového českého skla, svou úroveň si udržovalo jen individuálně utvářené sklo, a to zejména zásluhou ateliéru Josefa Kaplického na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Vedoucí osobností světového sklářského umění je Stanislav Libenský, který je spolu s Jaroslavou Brychtovou autorem mnoha monumentálních realizací v architektuře.

Nové styly českého umění

Často opomíjenými osobnostmi české abstrakce byl malíř velkého výtvarného cítění Mikuláš Medek (1926 - 1974), vnuk Antonína Slavíčka.

S lyrickou abstrakcí je spojen Jan Kotík (1916 - 2002) a Zdeňka Sklenáře (1910 - 1986) inspirovala v jeho tvorbě orientální kaligrafie. Samostatnou kapitolu tvoří v českém umění skupina grafiků 50. a 60. let, jejichž dílo souvisí s abstraktním expresionismem, například Vladimír Boudník (1924 - 1968), který často experimentálním způsobem nacházel krásu v nejvšednějších věcech.

Stranou všech proudů stojí malíř Jiří John (1923-1979), v jehož nefigurativních obrazech přece jen nalezneme větší míru sdílnosti.

Do popředí se dostává i radikálnější informel, jehož průkopníkem v Čechách byl od třicátých let Václav Hejna (1914 - 1985). Zde se kromě Hejny stávají dominantními osobnostmi Mikuláš Medek a Vladimír Boudník.

Poetická je tvorba malíře a grafika Vladimíra Komárka (1928 - 2002), který se řadil mezi starší a „prověřené“ umělce. Silný vliv na něj mělo prostředí domova.

V nové umělecké formě se objevuje revolta proti společenským vztahům, hledají se nové výrazové možnosti. K nové figuře se řadí Olbram Zoubek (1926) se svými „archaickými“ postavami.

Smysl pro humor uplatňuje ve figurální plastice Karel Nepraš (1932 - 2002). Od abstrakce k tvarové jednoduchosti dospěla i tvorba Evy Kmentové (1928 - 1980).

Figuralistkami jsou i sestry Jitka (1922) a Květa (1922 - 1998) Válovy . Patří sem i Jiří Anderle nebo Jiří Načeradský .

Do umění pronikají reklamy, comicsové seriály či jiné prvky masové kultury . Pop-art vlastně hledá kontakt s lidským životem v konkrétním světě. Do českého prostředí se tento směr dostal především zásluhou Jiřího Balcara , který roku 1966 navštívil Ameriku, místo zrodu pop-artu. Spoustu metod tvorby koláží si vymýšlel Jiří Kolář (1914 - 2002), který na konci 50. let došel k rozkladu přirozené poezie a vytváření typogramů, asambláží a koláží, v nichž kromě útržků nejrůznějších druhů písma využíval reprodukce slavných uměleckých děl.

Průvodním jevem pop-artu je tzv. happening , neboli způsob umělecké tvorby, kde se počítá s aktivní účasti přítomného publika na tvůrčím procesu, jenž probíhá za neustálé improvizace. V Čechách se jeho propagátorem stal především Milan Knížák (1940), současný generální ředitel Národní galerie v Praze.

V českém prostředí se hyperrealistům přiblížil malíř Theodor Pištěk (1932). Vynikl rovněž jako filmový výtvarník ve filmech Františka Vláčila Markéta Lazarová nebo Údolí včel, za návrhy kostýmů pro film Miloše Formana Amadeus obdržel nejprestižnější cenu Americké filmové akademie - Oscara.

Koncem 70. let sílí minimalistické tendence a konceptuální projevy, zejména v oblasti body-artu. Petr Štembera (1945) nejprve vystavil své vlastní tělo extrémní situaci (Spaní na stromě, 1979), pak si rozřízl ruku a do rány za několik dnů vložil štěpy stromu (Štěpování, 1979).

Jan Mlčoch (1953) vytvořil v 70. letech na 30 akcí v Praze, v Krakově, Budapešti a Paříži. Akce dal fotografovat a doplnit písemnou dokumentací. Svérázným způsobem měly upozornit na problém životních omezení pravidly, zákony a hranicemi.

Je mnoho možností, kam profesně zařadit Jana Švankmajera (1934). Ať použijeme kolonku český filmový režisér, scenárista, animátor či výtvarník, neuděláme chybu. Působil v divadle Semafor a v Laterně magice. Zároveň je autorem surrealisticky laděných filmů.

Přelom tisíciletí

K nejznámějším výtvarníkům současnosti bezesporu patří výrazná osobností skupiny  Tvrdohlavých, Jaroslav Róna (1957). K jeho proslulým plastikám patří socha Franze Kafky umístěná v Praze na historickém rozhraní Starého Města a bývalého Židovského města.

K tvůrcům, kteří originálním způsobem vykročili ze zaběhnutých klišé běžné výtvarné produkce, patří František Skála (1956). Jeho obrazy, objekty a instalace prostupuje zvláštní poetika, která spočívá v „kouzelnickém“ zacházení s věcmi.

Petr Nikl (1960) se ve svých raných obrazech vracel ke stavu před zrozením, vytvářel obrazy zvířecích mláďat, hmyzích larev, kukel a ptačího klubání. Nikl je autorem české výstavní expozice na EXPO v japonském Aichi v roce 2005.

Výtvarnice a fotografka Veronika Bromová (1966) se pohybuje na hranici mezi vnějším a vnitřním. Známé jsou její upravené „anatomické“ fotografie, při jejichž tvorbě se inspirovala exponáty anatomických muzeí či učebnicemi patologie. V roce 1999 reprezentovala Českou republiku na 48. bienále v Benátkách.

Umělecká fotografie

Nejznámějším českým fotografem a umělcem světového formátu je Josef Sudek (1896 - 1976). Své nejvýznamnější fotografie vytvářel od 40. let, vedle panoramatických vedut s tematikou Prahy to byly hlavně portréty a neobyčejně lyrická zátiší, k nimž patří např. cyklus Okno mého ateliéru nebo Malostranský hřbitov.

František Drtikol (1883 - 1961) byl nejen významným českým fotografem, ale také malířem a filozofem. Celosvětovou proslulost si získaly jeho dynamicky pojaté ženské akty v dekoraci s prvky konstruktivismu a art déco z 20. let.

S meziválečnou avantgardou je spojeno jméno fotografa, teoretika a publicisty Jaromíra Funkeho (1896 - 1945). Byl jedním z prvních na české scéně, kdo vnesl do fotografické práce nové hodnoty, odpovídající dobovému výtvarnému umění (surrealismus, funkcionalismus).

K současným českým fotografům světového věhlasu náleží Jan Saudek (1935). Jeho aranžované a kolorované fotografie, které se zabývají konfrontací mužské a ženské postavy v aktu a vypjatých erotických situacích, byly vystaveny kromě jiného v Art Institute v Chicagu (1976) či Musée d'Art Moderne v Paříži (1987).

Ve Francii pobývá další mezinárodně uznávaný český fotograf, Josef Koudelka (*1938), který se v posledních dvaceti letech věnuje především scenériím panoramatického formátu.


Odkazy

 
Autor:
 
Přidáno: 09.12.2009
 
 
 

Související články

 
Kulturní fakta
 
 

Industriální architektura 2. díl

Zájem o industriální památky a architekturu, jejichž poznáváním se lze poučit o vývoji průmyslu, stoupá...

 
 
Kulturní tipy
 
 

49. mezinárodní televizní festival...

Mezinárodní televizní festival  

 
Kulturní fakta
 
 

Praha otevřela expozici Slovanské...

Slavná Slovanské epopej se opět ukáže divákům v Praze. Od května 2012 mohou všichni milovníci Alfonse...

 
 
Volný čas
 
 

Český Krumlov získal „turistického...

Český Krumlov patří mezi největší chloubu České republiky, svědčí o tom i jeho zápis na Seznam světového...

 
Oblíbené

Historie výtvarného umění

Co se událo ve výtvarném umění na samém sklonku českých dějin? Mnohé…

Klimatické podmínky

Česká republika je vnitrozemským státem, který leží v mírných zeměpisných…

Nejdůležitější objevy současnosti

Za poslední desetiletí přišla česká věda s mnoha převratnými objevy, vynálezy a…

Čeština

Čeština patří do skupiny západoslovanských jazyků. Český jazyk je také jazykem…