Uznávaný český básník, prozaik, novinář a cestovatel, který je označován za posledního básníka tzv. obrozenecké doby.
Pocházel z rodiny panského správce a horlivého českého vlastence. V knihovně svého otce nacházel mladý Svatopluk díla českých, slovanských a západoevropských romantických básníků, která formovala i jeho budoucí literární orientaci.
Svatopluk Čech vystudoval právo, ale už za studentských let publikoval první básně. Po skončení studií se sice věnoval právnické praxi, ale v roce 1879 ji opustil a zabýval se již výhradně literaturou. Přispíval do almanachu Ruch a jako redaktor působil v časopisech Květy (které spoluzakládal a poté řídil), Světozor, Lumír, Národní listy.
Psal poezii i prózu. Proslavil se především živými satirickými prózami o měšťanovi Matěji Broučkovi (Pravý výlet pana Broučka do Měsíce, Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století a Matěj Brouček na výstavě). Jeho prozaická tvorba zahrnuje převážně povídky, humoresky, arabesky (Povídky, arabesky a humoresky, Různé črty žertovné i vážné, Několik povídek a různých črt) a pouze několik románů (např. autobiografický Druhý květ, Ikaros, Kandidát nesmrtelnosti). Je autorem epických básní s historickými náměty (eposy Husita na Baltu, Adamité, Žižka, Dagmar, Slávie…) i s dobově politickými a sociálními tématy (Lešetínský kovář – zfilmováno) a autorem sbírek politické a sociální lyriky (Jitřní písně, Nové písně, Písně otroka).
Více se dozvíte
zde.
Autor:
Ivana Jenerálová
Zdroj: Encyklopedie ceské literatury
Přidáno:
19.08.2010