Chráněná krajinná oblast (CHKO) je definována v § 25–28 zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/92 Sb.
Významnými estetickými hodnotami takových krajin bývají i dochované památky historického osídlení .
Ochrana těchto oblastí je odstupňována zpravidla do 4 zón , jimiž se určují limity hospodaření a jiného využívání přírodního potenciálu:
1.zóna (přírodní – jádrová, 5,4% CHKO) - obsahuje přirozená a polopřirozená lesní společenstva, málo pozměněná člověkem a nejcennější druhově rozmanité nelesní plochy. Péče v zóně je zaměřena na jemné formy lesního hospodaření, ve vybraných částech lesa ponechání samovolnému vývoji a na účelové obhospodařování luk a pastvin. Součástí této první – nejpřísnější – zóny jsou zvláště chráněná území menší rozlohy – tzv. maloplošná.
2.zóna (polopřirozená, 34,6% CHKO) - zahrnuje lesní porosty s výrazněji pozměněnou druhovou skladbou přírodě blízkých lesních společenstev a druhově bohaté travní porosty. V lesním hospodářství je preferována přirozená obnova, louky a pastviny mají být obhospodařovány šetrně.
3.zóna (kulturně-krajinná, 56,1% CHKO) – zde jsou zařazeny monokulturní hospodářské lesy s mozaikou luk a pastvin, rozptýlenou zástavbou a bohatým zastoupením mimolesních dřevin. Cílem zóny je uchování a zlepšení malebnosti krajinného rázu běžným obhospodařováním s dotvořením zástavby respektující krajinný ráz.
4.zóna (sídelní, 3,9% CHKO) - zahrnuje souvisleji zastavěná území s návazností na intenzivně obdělávanou zemědělskou půdu. Umožňuje umisťování obytných a podnikatelských aktivit a intenzivnější zemědělskou výrobu.
Každá oblast má pro koordinaci činností, které se dotýkají přírodního prostředí, své samostatné pracoviště – správu. Všechny jednotlivé správy jsou centrálně řízeny Správou CHKO ČR . Chráněné krajinné oblasti se vyhlašují vládním nařízením. V současné době je v této kategorii chráněno 25 území , v přípravě je vyhlášení CHKO Český les.
CHKO Bílé Karpaty, Křivoklátsko, Dolní Morava, Šumava, Krkonoše a Třeboňsko jsou zařazeny do světové sítě biosférických rezervací v rámci programu Člověk a biosféra (MAB) UNESCO.
V roce 1970 schválila Generální konference UNESCO velký mezivládní program zabývající se problematikou ochrany životního prostředí, který byl pojmenován Člověk a biosféra (Man and Biosphere – MAB). Zkratka MAB se stala symbolem koncepce integrované ochrany životního prostředí, která se snaží skloubit zájmy jak přírody tak lidské činnosti. V rámci tohoto programu vznikla síť biosférických rezervací, kterou tvoří významné pevninské, mořské a smíšené ekosystémy. O zařazení navržené lokality do sítě biosférických rezervací rozhoduje generální ředitel UNESCO na doporučení odborného poradního sboru. Jednotlivé návrhy předkládají národní komitéty programu MAB.
Další informace:
Český program Člověk a biosféra
Český národní komitét programu Člověk a biosféra (pouze v češtině)