Poloha: mezi Šluknovským a Frýdlantským výběžkem, při státní hranici se SRN. Západní část spadá pod Ústecký, východní pak pod Liberecký kraj.
Lužické hory jsou rozvodím Severního a Baltského moře , představují i výrazný povětrnostní předěl . Často jsou značné tepelné a povětrnostní rozdíly na severních svazích, obrácených do Šluknovské pahorkatiny a Žitavské kotliny, a na jižních svazích, českolipské části Lužických hor.
Čedičové a znělcové kupy se střídají s bizarními tvary pískovcových skal , souvislé lesy přecházejí v pestré podhorské louky s bohatstvím remízků, mezí a soliterních stromů, na mnoha místech se zachovala lužická architektura .
V lesích dnes převládá smrk, v těžko přístupných a odlehlých partiích se zachovaly zbytky původních lesních porostů (buk, jedle, javor, jilm). Na vrcholu Klíče (748 m) se nalézá v Čechách v této nadmořské výšce jedinečná doubrava. Staleté tisy rostou v obci Krompach.
Na území oblasti se také nachází ohrožené druhy vstavačovitých rostlin (neboli orchidejí).
Zajímavý je projekt mezinárodní naučné stezky Lužické a Žitavské hory . Vznikl ve spolupráci Správy chráněné krajinné oblasti Lužické hory a Centra ochrany přírody Žitavské hory. Jeho realizaci umožnila finanční podpora Evropského společenství. Trasa naučné stezky je vedena východní částí Lužických a Žitavských hor, částečně po linii významné geologické poruchy tzv. lužického zlomu. Na 27 zastávkách seznamuje návštěvníky s přírodovědnými i kulturními zajímavostmi zdejšího kraje. Česko-německou státní hranici stezka překračuje na hraničních přechodech Hrádek nad Nisou-Hartau a Petrovice-Lückendorf.
Rozloha: 267 km²
Nadmořská výška: 313 m
793 m (Luž)