HOMEPAGE

Objevte ČR
 
Fakta o ČR
 
Osobnosti historie

 

160. let od narození Tomáše Garrigua Masaryka (1850–1937)

 
photo:  (wikimedia.org)
 

(1850–1937)

 
Masaryk pocházel z chudých poměrů, jeho otec byl kočí a matka kuchařka. Tomáš byl jejich prvním synem. Přesto mu bylo dopřáno studovat na gymnáziu v Hustopečích a později nastoupil na univerzitu ve Vídni (1870–1876), kde také získal titul doktor filozofie a o dva roky později zde začal bezplatně přednášet jako soukromý docent (1878–1882). Mezitím cestoval po Německu a Itálii. V Německu strávil na univerzitě v Lipsku jeden rok, kde také v roce 1877 poprvé spatřil svou budoucí manželku Charlottu Garrigue, Američanku pocházející z New Yorku a dceru zámožného amerického podnikatele. S tou se 15. března 1878 oženil a společně se vrátili do Vídně. V roce 1879 se jim narodila dcera Alice a rok později syn Herbert, v roce 1886 pak syn Jan, který se stal rovněž politikem. V roce 1891 se narodila nejmladší dcera Olga.

Potřeba finančního zajištění rodiny nutila Masaryka hledat lépe placené místo, a tak v roce 1882 přijal post mimořádného profesora na Univerzitě Karlově v Praze, kam se s rodinou přestěhoval. Řádný titul profesor mu byl univerzitou udělen roku 1897.
V roce 1885 Masaryk publikoval své hlavní filozofické dílo Základové konkrétné logiky: Třídění a soustava věd.

Roku 1891 Masaryk vstoupil do politiky a stal se poslancem ve vídeňském parlamentu za mladočechy. Nicméně poprvé na sebe na politickém poli upozornil již v roce 1883, kdy v časopise Athenaeum zpochybňuje pravost rukopisů Královédvorského (údajně z 9. stol.) a Zelenohorského (údajně z 13. stol.), kterými se čeští lingvisté snažili dokazovat, že čeština je jazyk rovnoprávný s německým a má rovnoprávnou historii. Toto dlouho diskutované téma tak vedlo ke střetu, který postupně přerostl v celonárodní aféru, v níž proti sobě stály vědecké argumenty a vlastenecké cítění s národní politikou. Masaryk se postavil na stranu prokázání faktu, že rukopisy jsou podvrhem, což mu čeští vlastenci nemohli dlouhou dobu zapomenout, protože se podle jejich mínění dopustil zrady na jejich snahách o povzbuzení národního vědomí. Masaryk byl často vlastenci odsuzován za názory proti českému nacionalismu, které vycházely z nenávisti vůči všemu německému.

Z politiky ovšem Masaryk v 1893 odchází, aby se o pár let později, v roce 1907, vrátil jako zástupce realistické strany, kterou také založil. Poslancem pak byl celkem dvě volební období, až do počátku první světové války.
V roce 1914 byl Masaryk již známou osobností politického i akademického života. Vystupoval jako zastánce demokracie, nejlepší cestu budoucího vývoje ale stále viděl v reformaci Rakouska-Uherska. Na začátku války o vytvoření nového státu ani neuvažoval. S postupem času si však začínal uvědomovat zkostnatělost habsburské monarchie a zejména zkázu, do jaké se řítí.

Rozhodl se přidat se na stranu spojenců a v roce 1914 odjel z Rakouska-Uherska. V Paříži založil spolu s Edvardem Benešem a Milanem Rastislavem Štefánikem Československou národní radu a začal pracovat na tom, aby český a slovenský národ byly uznány za státotvorné a aby po 300 letech habsburské nadvlády začal existovat samostatný stát Čechů a Slováků. Jednal s vládami Anglie, Ruska a Spojených států a podařilo se mu prosadit poválečné roztržení Rakouska-Uherska a vznik samostatného československého státu.

Dne 14. října 1918 se Masaryk stal předsedou prozatímní československé vlády, o 4 dny později ve Washingtonské deklaraci vyhlásil samostatnost československého národa a 14. listopadu Tomáše Garrigua Masaryka v jeho nepřítomnosti zvolilo Revoluční národní shromáždění prezidentem nové republiky. Dne 21. prosince 1918 se Masaryk triumfálně vrátil do Prahy a o den později přednesl na Pražském hradě své poselství k Národnímu shromáždění.
Do funkce prezidenta byl pak zvolen ještě dvakrát, v roce 1927 a v roce 1934. Prezidentské funkce se vzdal pro vysoký věk a špatný zdravotní stav roku 1935 a svůj život dožil na zámku v Lánech. Jeho nástupcem se stal Edvard Beneš. Masaryk zemřel 14. října 1937.

Z hloubi duše byl demokratem a kritikem národnostních vášní, bojoval proti rasismu a antisemitismu, kladl důraz na mravnost, náboženství a vědecké poznání. Byl velkou autoritou celého státu a pro mnoho lidí se stal symbolem čestnosti, moudrosti a rozvážnosti a jeho jméno zůstane navždy nerozlučně spjato se vznikem samostatného československého státu.
 
 
 
Autor: Ivana Jeneralová
 
Přidáno: 18.03.2010
 
 
 

Související články

 
Osobnosti historie
 
 

Emil Zátopek


Je to již obecně uznávaný fakt, že český sport je plný neobyčejných osobností. Výkony českých...

 
 
Osobnosti historie
 
 

Tomáš Baťa

Tomáš Baťa, československý rodák ze Zlína, je považován za jednoho z největších světových podnikatelů své...

 
 
Osobnosti historie
 
 

Svatý Václav

(pravděpodobně 907 – pravděpodobně 935)

 
 
Osobnosti historie
 
 

Čeští cestovatelé – 2. díl

Každý národ má své slavné osobnosti, jejichž jména v člověku okamžitě evokují dobrodružství, exotické...

 
Oblíbené

Historie výtvarného umění

Co se událo ve výtvarném umění na samém sklonku českých dějin? Mnohé…

Klimatické podmínky

Česká republika je vnitrozemským státem, který leží v mírných zeměpisných…

Nejdůležitější objevy současnosti

Za poslední desetiletí přišla česká věda s mnoha převratnými objevy, vynálezy a…

Čeština

Čeština patří do skupiny západoslovanských jazyků. Český jazyk je také jazykem…