Malíř, grafik, ilustrátor a scénograf, významná postava českého moderního výtvarného umění, představitel avantgardy začátku 20. století. Zakládající člen skupiny Sursum, člen Spolku výtvarných umělců Mánes, Tvrdošíjných, Umělecké besedy a Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Záhadný solitérní umělec, který měl svůj melancholický svět, do něhož jen málokoho pouštěl. Pro tajemnost, kterou jeho tvorba působí, bývá též označován za malíře snů.
Jan Zrzavý se narodil 5. listopadu 1890 v obci Okrouhlice u Havlíčkova Brodu
(mapa). V mládí se rozhodoval mezi několika tvůrčími cestami: malováním, literární činností (psal básně) či hereckou dráhou. Zvolil malování. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, z které ho po dvou letech vyloučili. Celkem čtyřikrát se pokoušel dostat na pražskou Akademii výtvarných umění. Nikdy ho však nepřijali, proto se učil soukromě u významných českých malířů (Karel Reisner, Vladimír Županský, František Ženíšek).
Jana Zrzavého ovlivnila řada světových výtvarných umělců a směrů. Inspiraci hledal u mistrů italské renesance, jako byli Leonardo da Vinci, Rafael, vzory nacházel ve středověké gotické malbě (Magdaléna, zaujal jej Munch, Seurat či Gauguin. V počátcích své tvorby inklinoval k doznívajícímu secesnímu symbolismu a impresionismu (obrazy Údolí smutku; Nokturno). Už tehdy se však v jeho tvorbě projevil zřetelný lyrismus, který se stal výraznou součástí jeho osobitého projevu i v dalších letech. Okrajově Zrzavého ovlivnil také kubismus (Zátiší s konvalinkami, Meditace).
Po první světové válce se ještě více vyhranil Zrzavého abstrahující poetický styl jednoduchých objemů a tvarů, měkkého obrysu a nepříliš malířsky pojímaného koloritu (Přítelkyně). V další tvorbě se více soustředil na krajinu, především benátskou, z Bretagne, ale i z Čech (Camaret; Benátky; dvě varianty – denní a noční – benátského chrámu San Marco; Ostravské haldy). Podněty čerpal ze svých cest do Itálie, Belgie, Francie. Za druhé světové války se v jeho krajinách objevovala osudovost a baladičnost (Via Appia), avšak vedle motivu smrti byla zastoupena i naděje (Benátské zátiší). Svůj silně lyrický styl založený na imaginaci si uchoval i po druhé světové válce. V těchto letech vznikly obrazy Biton, Studna v Karlachových sadech, Lodi v Le Fret, Červená bárka či Bretaňský přístav. Pro celou jeho tvorbu bylo příznačné opakování určitých motivů (zejména motiv Kleopatry nebo Bretaně).
Kromě rozsáhlého malířského díla Jan Zrzavý vynikl rovněž jako ilustrátor mnoha knih, z nichž nejznámější jsou jeho ilustrace Máchova Máje a Kytice Karla Jaromíra Erbena. Věnoval se i scénickým návrhům – pracoval na výpravách oper uváděných na scénách Národního a Stavovského divadla v Praze (Mozart – Idomeneus, Verdi – Rigoletto, Debussy –Ztracený syn, Dvořák - Armida).
Po válce působil krátce také jako profesor malby a kompozice na Katedře výtvarné výchovy Filozofické fakulty Palackého univerzity v Olomouci. V roce 1965 byl oceněn titulem národní umělec. Roku 1972 vydal knihu vzpomínek nazvanou prostě Jan Zrzavý vzpomíná.
Zemřel 12. října 1977 v Praze a i přes chatrné zdraví se tak dožil 86 let. Dva roky před smrtí odkázal své dílo Národní galerii (jednalo se o více než 100 obrazů a 1500 kreseb). Pohřben je na hřbitově v Krucemburku na rodné Vysočině, kde léta žil.