Anežka se narodila v Praze patrně kolem roku 1211 jako dcera českého krále
Přemysla Otakara I. a
královny Konstancie. Otec ji slíbil za manželku synovi německého císaře Fridricha II., pozdějšímu
králi Jindřichu VII. Štaufskému, a poslal ji na rakouský dvůr Babenberků, kde se měla naučit dvorským mravům. Vévoda Leopold VI. Babenberský ale umluvil císaře, aby svého syna dal místo Anežce jeho dceři Markétě, a tak Anežka cestovala zpět do Čech. O Anežčinu ruku později žádali také anglický král, pak dokonce znovu bývalý snoubenec Jindřich a po něm sám jeho otec císař Fridrich II., který mezitím ovdověl. Již v této době však Anežka více než po čemkoli jiném toužila po duchovním životě a vstupu do kláštera. Jejími velkými vzory byli František a Klára z Assisi, kteří opustili bohaté příbytky svých rodičů a žili v menších klášterech, kde s chudými sdíleli jejich úděl.
Kolem roku 1232 zakládá Anežka, podpořena bratrem a matkou, špitál svatého Františka pro chudé a nemocné a dává tak vzniknout špitálnímu bratrstvu, které bylo později povýšeno na řeholní řád křížovníků s červenou hvězdou. O rok později vznikají poblíž špitálu dva kláštery: mužský klášter menších bratří sv. Františka a ženský klášter řádu sv. Kláry. Celek těchto tří budov vytvořil první gotickou dominantu Prahy, která konkurovala sídelnímu paláci na Hradčanech.
Do řádu klarisek, ženské odnože františkánů, vstupuje Anežka v roce 1234, a to společně s dalšími sedmi dívkami z bohatých českých šlechtických rodin. Je ustanovena abatyší
kláštera Na Františku, který řídí plných 47 let.
Anežka se celý svůj život snažila také o pokoj v české zemi. Byla to ona, kdo vyjednal usmíření krále Václava I. s jeho synem Přemyslem Otakarem II., a zabránila tak pokračování občanské války, která zemi hrozila. Její přímluva českou zemi také zázračně ochránila před tatarským vpádem.
Anežka zemřela v březnu 1282 v
klášteře Na Františku. Proslula svou vzdělaností, dobročinností, milosrdenstvím a byla také významnou osobností politického, kulturního a společenského života. Legendy o jejím jedinečném životě se začaly objevovat vzápětí po její smrti.
O svatořečení Anežky usilovali již Eliška Přemyslovna nebo císař Karel VI. Za blahoslavenou však byla prohlášena až v roce 1874, a to z podnětu pražského arcibiskupa a kardinála Bedřicha Josefa Schwarzenberga. Prohlášena za svatou byla 12. listopadu 1989 papežem Janem Pavlem II. Na její kanonizaci se do Říma sjelo neuvěřitelných deset tisíc českých poutníků.
U příležitosti osmistého výročí narození svaté Anežky je od 25. listopadu 2011 do 25. března 2012 v klášteře sv. Anežky České v Praze na Starém Městě
(mapa) otevřena unikátní výstava nazvaná
Svatá Anežka Česká – princezna a řeholnice. Výstava je poctou této význačné osobnosti českých dějin a návštěvníkům představuje její život, který se odráží v řadě děl a historických odkazů v průběhu staletí. Podobná výstava věnovaná svaté Anežce byla v Čechách naposledy k vidění před téměř 80 lety. V nynější expozici je na 300 exponátů. Mezi nejvýznamnější patří latinská verze legendy Candor lucis aeternae z roku 1328 nebo opisy žádostí o kanonizaci.
Výstavu pořádá Arcibiskupství pražské ve spolupráci s Národní galerií Praha. Partnery jsou Rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou, Národní archiv a Univerzita Karlova. Záštitu nad výstavou převzal prezident České republiky Václav Klaus, ministr kultury ČR Jiří Besser a primátor hlavního města Prahy Bohuslav Svoboda.
Více se o této unikátní události dozvíte
zde.