Pavel Janák se narodil 12. března 1882 v pražském Karlíně. Po střední škole byl žákem Josefa Schulze na Českém vysokém učení technickém v Praze, kde vystudoval architekturu. Navštěvoval také přednášky Josefa Zítka na Německé vysoké škole technické, mezi lety 1906 a 1907 studoval ve Vídni ve škole profesora Otty Wagnera. Jeho mimořádný talent se začal projevovat již na škole. Ve třetím ročníku získal cenu v soutěži na návrh krematoria a 1. cenu za návrh škol v Karlíně. Během studií podnikl několik cest po Evropě a nějaký čas pobýval na stipendiu také v Itálii.
Po návratu do Čech začal pracovat v ateliéru Jana Kotěry, kde setrval asi dva roky, a sotva třicetiletý nastoupil na místo smluvního architekta mostního oddělení stavebního úřadu města Prahy. Z této doby také pochází jeden z nejhezčích moderních mostů přes Vltavu –
Hlávkův most. Janákovo jméno je však uvedeno pod mnoha dalšími význačnými realizacemi, jako je
přístavba Černínského paláce, úprava
Staroměstské radnice, přístavba a
průčelí Paláce Adria,
Husův sbor církve československé na Vinohradech nebo
krematorium v Pardubicích.
Byl spoluzakladatelem sdružení
Artěl, jedné z nejvýznamnějších institucí českého užitého umění a designu prvé poloviny 20. století. Výrazně se zapojil také do rozvoje českého kubismu. V roce 1912 byl jedním ze zakládajících členů pražských Uměleckých dílen, kde se proslavil návrhy
kubistického porcelánu. Navrhl také několik nábytkových řad, a to především pro soukromé klienty.
Byl profesorem a několik let i rektorem Uměleckoprůmyslové školy v Praze. V roce 1936 se po Josipu Plečnikovi stal hlavním architektem Pražského hradu. Spolu s ním se významně podílel nejen na nové podobě Pražského hradu, ale také na mnoha projektech po celé Praze.
Letošní rok 2012 je vyhlášen
rokem Pavla Janáka a Josipa Plečnika, neboť uplyne 130 a 140 let od narození obou umělců. Jejich význam pro architekturu letos připomíná celá řada výstav, přednášek a doprovodných akcí, které se při této příležitosti konají.