V zpřístupněných domech je v mnoha případech zčásti nebo zcela zachováno také původní vybavení a nábytek. Jejich návštěvníci tak mají možnost prohlédnout a vychutnat si opravdu každý detail těchto unikátních staveb. K těm nejpozoruhodnějším na našem území patří:
Nepřehlédnutelná dvoupodlažní secesní budova v
Mickiewiczově ulici (mapa), kterou nechal jako svou rezidenci s ateliérem podle vlastního návrhu postavit grafik, sochař a architekt
František Bílek v roce 1911. Budova je obklopena zahradou, obložena červenými cihlami a členěna mohutnými sloupy. Je segmentovitě prohnutá a podle některých výkladů má půdorys kosy, která žne snopy žita – sloupy budovy. Podle Bílka měla vila představovat „život jako pole plné zralých klasů, skýtající výživu bratří na každý den“. Bílkovým dílem jsou i interiéry vily včetně nábytku. Vila prošla rozsáhlou rekonstrukcí a pro veřejnost je znovu otevřena od roku 2010. V současné době je součástí expozice
Galerie hlavního města Prahy a je využívána jako Bílkovo muzeum.
Třípodlažní dům, na ulici
Jana Nečase v Brně-Žabovřeskách (mapa), je jednou z nejvýznamnějších památek secesní architektury ve městě. Byl postaven v roce 1906 a je pozoruhodný z mnoha aspektů. Jeho řešení je ojedinělým spojením vlivů středoevropské lidové kultury, principů britské moderny a vídeňské secese. Autorem exteriéru i interiéru vily je
Dušan Samo Jurkovič, který ji navrhl a nechal postavit jako dům pro sebe a svou rodinu.
Zrekonstruovanou vilu i s okolní zahradou nyní spravuje
Moravská galerie v Brně a v jejích prostorách je umístěna stálá expozice nazvaná „Dušan Jurkovič. Architekt a jeho dům.“
Unikátní kubistická vila je jedinou stavbou tohoto typu stojící na českém venkově. Dům se nachází v obci
Libodřice (mapa) poblíž Kolína, kde ji v letech 1912–1914 jako svoje sídlo nechal postavit velkostatkář Adolf Bauer. Jejím autorem je jeden z nejvýznamnějších českých architektů 20. století
Josef Gočár. Vila na první pohled zaujme srostlicí tří mnohoúhelných rizalitů na jižní straně budovy nebo kubistickým dekorativním hvězdicovým orámováním oken. V letech 2005–2007 byl dům opraven a nyní je zde muzeum a galerie kubistického designu.
Vila patří k základním dílům světové moderní (funkcionalistické) architektury a je ojedinělým dílem německého architekta
Ludwiga Miese van der Rohe, který je považován za jednoho ze zakladatelů moderní architektury. Dům stojí na
Černopolní ulici v Brně (mapa), kde si ho nechali postavit manželé Grete a Fritze Tugendhatovi. Ve své době byl skutečně převratnou stavbou. Třípatrová budova působí díky svému zasazení do terénu při pohledu z ulice jako jednopodlažní a je umístěna v zahradě. Hlavní obytný prostor tak umožňuje dokonalé splynutí interiéru s přírodou.
V roce 2001 byla vila Tugendhat zapsána na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Od roku 2010 v ní probíhá rozsáhlá rekonstrukce, pro veřejnost bude znovu otevřena v roce 2012.
Vila, kterou si nechal od architektů
Adolfa Loose a
Karla Lhoty postavit spolumajitel stavební firmy František Müller, stojí
na Ořechovce (mapa). Adolf Loos v tomto projektu uplatnil nejen funkcionalismus, ale také myšlenku, že prostor je rozdělen na kubusy a jednotlivé místnosti domu se tak prolínají v různých úrovních. Architekt navrhl také převážnou část vybavení interiéru, ve kterém je překvapivě harmonicky spojen funkcionalismus s klasicizujícím anglickým stylem.
Vila byla zrekonstruována a v současnosti je jako národní kulturní památka zpřístupněna veřejnosti.
Dům si nechal v letech 1911–1914 postavit jako své sídlo Karel Kramář, pozdější první československý předseda vlády. Projekt na jednopatrovou budovu zpracoval vídeňský architekt
Friedrich Ohmann, který navrhl vilu s více než 56 místnostmi, z nichž většina sloužila k reprezentačním účelům. Na vybavení interiérů se podílelo mnoho předních českých výtvarníků. Vila se nachází na nejvýchodnějším cípu
Hradčan (mapa) a její součástí je také velká zahrada ve stylu francouzského parku.
Od roku 1998 slouží jako oficiální rezidence českých premiérů a její brány se otevírají pouze při zvláštních příležitostech.