O zapsání Jízdy králů na seznam světového dědictví usilovala Česká republika už několik let. Na seznamu nemateriálního kulturního dědictví UNESCO byly zapsány už tři české památky: improvizovaný mužský tanec, tzv.
Slovácký verbuňk,
vesnické masopustní obchůzky v maskách na Hlinecku (mapa) a
sokolnictví.
Jízda králů je stará tradiční lidová slavnost, spojená většinou s křesťanským svatodušním svátkem. Dříve bývala velmi častá po celé České republice, dnes se ale tato tradice zachovala už jen na Moravě v regionech Slovácko a Haná. Původ slavnosti je doposud neznámý, vznikla snad z královských ceremonií či z velikonočních procesí a pohanských snah o zajištění bohaté úrody na polích pomocí jakéhosi veřejného průvodu na koních.
Na Slovácku se jízda králů odehrává na čtyřech místech: ve Vlčnově
(mapa), Hluku
(mapa), Kunovicích
(mapa) a Skoronicích
(mapa), a je známá hlavně díky bohatým a krásným krojům. Průvod jízdy králů tvoří legrúti na koních v krojích, kteří doprovázejí krále. Koně jsou ozdobené pentlemi, stylizovanými květinami a červenými šátky uvázanými na způsob praporů. Králem je vždy malý chlapec, který sedí na bílém koni, přestrojen v ženském šatu, s tváří zakrytou pentlemi a růží v ústech na důkaz mlčenlivosti. Původ této místní tradice je podle etnografů pravděpodobně v útěku uherského krále Matyáše Korvína, poraženého v jednom střetu (1469) během válek s Jiřím z Poděbrad. Podle této v současnosti nejrozšířenější legendy se měl Matyáš Korvín při útěku převléci za ženu, zahalit si tvář pentlemi a do úst si vložil růži, aby se hlasem neprozradil. Jiná pověst vypráví, že původ slavností je v dobách pohanských, kdy spolu mladí chlapci soupeřili při vyhánění dobytka a nejlepší z nich se stal králem.
Více informací o této slavnosti získáte
zde.