Černé divadlo
Principem černého divadla je optická hříčka , trik tzv. černého kabinetu, který využívá nedokonalosti lidského oka: černé na černém nelze okem rozlišit. Předměty a rekvizity, kterými manipulují černě odění herci, tak dostávají před zraky diváků schopnost samostatného pohybu.
Nejznámějším je divadlo TA FANTASTIKA PRAHA (Karlova 8, Praha 1), které bylo založeno pod jménem TA FANTASTIKA v roce 1981 v New Yorku Petrem Kratochvílem.
Barevné divadlo All Colours Theatre (Rytířská 31, Praha 1) v sobě spojuje černé divadlo s prvky muzikálu, tance a především pantomimy.
Mezi další významné scény patří Černé divadlo ANIMATO(Na Příkopě 10, Praha 1) či Černé divadlo Jiřího Srnce(U Lékárny 597, Praha 5).
Činohra
Nejrozšířenější divadelní formou v České republice je činohra. Podle ročenky Českého statistického úřadu za rok 2004 je ze všech představení odehraných divadelními soubory právě 54 % činoherních .
Specifickou činoherní scénou je divadlo Archa (Na Poříčí 26, Praha 1), které uvádí jak vlastní umělecké projekty, tak představení domácích i zahraničních hostujících souborů. Divadlo se účastní řady mezinárodních projektů a spolupracuje s mnoha zahraničními institucemi.
Laterna Magika
Tuto divadelní scénu (Národní 4, Praha 1) nelze zařadit mezi klasické žánry. Spojuje nejrůznějšími formami promítaný či elektronický obraz s živou jevištní produkcí. Základní snahou je hledání cest ke specifickému divadlu, které je schopné vyprávět příběh za použití nejrůznějších témat a prostředků.
Laterna Magika se poprvé představila na světové výstavě EXPO ´58 v Bruselu. V šedesátých letech se tým umělců pod vedením Alfréda Radoka a Josefa Svobody zúčastnil řady zahraničních zájezdů a mezinárodních výstav.
Loutkové divadlo
Mezi nejznámější loutkáře v novodobé historii patří Josef Skupa a Miloš Kirschner s loutkami Spejbla a Hurvínka.
Za počátek sériové výroby loutek v Čechách lze považovat rok 1912, kdy se na národopisné výstavě loutek sešel Jindřich Veselý s Antonínem Münzbergem. Počáteční série loutek vznikla podle návrhů Mikoláše Alše.
Významným loutkářským souborem s mezinárodním věhlasem je divadlo Buchty a loutky (Štefánikova 57, Praha 5), jež vzniklo v roce 1991. V jeho představeních se klade důraz na komorní dialog s divákem, silná je i experimentální složka, zvláště v představeních pro dospělé.
Dalším loutkářským souborem, který často hostuje v zahraničí, je divadlo Minor (Vodičkova 6, Praha 1). Navazuje na tradici Ústředního loutkového divadla, zřízeného v roce 1949.
Muzikál
V posledních dvou desetiletích zažívá tento žánr v České republice velký rozkvět . Uvádějí se jak světově proslulé muzikály přeložené do českého jazyka (např. Jesus Christ Superstar, Les Miserables, Miss Saigon), tak i původní české muzikály (např. Dracula, Krysař, Golem apod.).
Opera
Mezi nejvýznamnější české operní soubory patří Národní divadlo v Praze(Ostrovní 1, Praha 1), Státní Opera v Praze (Legerova 75, Praha 1), Národní divadlo v Brně (Dvořákova 11, Brno) a Moravskoslezské národní divadlo v Ostravě( Čs. legií 14, Ostrava).
Světově uznávané pěvkyně současnosti jsou mezzosopranistkyMagdalena Koženáa Dagmar Pecková i sopranistka Eva Urbanová .
Opereta
Nejvýznamnější českou operetní scénou je Hudební divadlo v Karlíně (Křižíkova 10, Praha 8). Velkou událostí byl např. zájezd s muzikálem My Fair Lady do Japonska roku 2000 - karlínský soubor byl prvním z České republiky, který přivezl Japoncům muzikál. Hudební divadlo Karlín sídlí v krásné pseudobarokní budově, jejíž interiéry nedávno prošly rozsáhlou rekonstrukcí. V současné době uvádí například muzikály Producenti, Jekyll & Hyde či operetu Netopýr.
Pohybové divadlo (pantomima)
Moderní česká pantomima se datuje od roku 1959, kdy do pražského Divadla Na Zábradlí (Anenské náměstí 5, Praha 1) přichází Ladislav Fialka s pantomimickou skupinou (představení s názvem Pantomima Na Zábradlí), aby tak vrátil slávu opomíjenému divadelnímu žánru.
Mladé, přesto již mezinárodně uznávané, originální pohybové divadlo Veselé skoky získalo v roce 2004 dvě z pěti cen udělených na mezinárodním divadelním festivalu Teatarfest v Sarajevu. Jejich taneční groteska Na hlavu! dostala Cenu za nejlepší představení VII. ročníku Teatarfestu a navíc zvláštní cenu poroty.
Významnou pražskou scénou zaměřenou na nonverbální představení je Divadlo Alfred ve dvoře(Františka Křížka 36, Praha 7). V roce 1997 Divadlo mimů Alfred ve dvoře vybudoval choreograf, režisér, mim a pedagog prof. Ctibor Turba .
Mezi další významné představitele české pantomimy patří také Boris Hybner či Michal Hecht.
Taneční divadlo (balet, tanec)
Jednou z nejdůležitějších českých baletních scén s bohatou historií, jež začala v roce 1883, je balet Národního divadla(Ostrovní 1, Praha 1). Za všechna zvučná jména uvádíme alespoň jedno – Vlastimil Harapes . Pod vedením současného uměleckého šéfa Petra Zusky se do repertoáru Národního divadla dostala kromě klasických děl (Labutí jezero, Louskáček) také moderní tvorba české i zahraniční provenience.
Na choreografii moderního představení Stamping Ground se podílel kromě Petra Zusky a Shawna Hounsella i světově známý český choreograf Jiří Kylián , který působí v The Nederlands Dans Theater. Za všechny sólisty se zmiňme alespoň o Tereze Podařilové, Zuzaně Susové, Adéle Pollertové, Alexandru Katsapovi, Jiřím Kodymovi a Michalu Štípovi.
Mezi nejaktivnější reprezentanty českého tance v zahraničí patří Balet Praha . Založili jej Pavel Šmok a Luboš Ogoun, kteří koncipovali soubor jako specificky taneční reakci na dobové dění malých studiových divadel. Tvůrčí produkce choreografické dvojice Šmok a Ogoun v Baletu Praha byla významná počtem i kvalitou nastudovaných kreací. Od roku 1975 do roku 1999 vystupoval soubor pod názvem Pražský komorní balet .
Na rozhraní tanečního a pohybového divadla je Baletní jednotka Křeč , založená v roce 1981 bratry Cabanovými. Soubor realizoval řadu originálních představení a v současnosti účinkuje zejména ve speciálních audiovizuálních projektech.
Mnoho českých tanečníků má stálá angažmá na zahraničních scénách. Patří mezi ně například Darja Klimentová (English National Ballet), bratři Jiří a Otto Bubeníčkovi (Státní opera Hamburk) či Jiří Jelínek (The Stuttgart Ballet).
Prvním Čechem, který získal cenu Benois de la danse, nejprestižnější světovou baletní cenu udělovanou nejlepším tanečníkům světa, se stal Jiří Bubeníček .
Největší přehlídkou české taneční scény je každoroční festival Česká taneční platforma .
Chcete-li se s námi ohlédnout za historií českého divadelnictví, rádi vám je představíme v článku věnovaném dějinám divadla v Čechách.