Betlémská kaple má v dějinách Prahy výjimečné postavení, protože zde od počátku 15. století kázal univerzitní mistr Jan Hus , a tak se kaple stala symbolem husitského hnutí v Čechách.
Byla založena již v roce 1391 jako místo pro kázání v českém jazyce s kapacitou až tří tisíc osob, což bylo v době latinské liturgie velmi důležité. Kaple představovala typický kazatelský prostor obdélného půdorysu s dřevěným trámovým stropem, kazatelnou a vysokými lomenými okny.
Roku 1622 přešla kaple do rukou jezuitů, kteří v ní obnovili bohoslužby, ale v roce 1786 byla zrušena a záhy zbořena. Na jejím místě vyrostl činžovní dům.
Novostavbu kaple provedl v polovině 20. století architekt Jaroslav Frágner podle dochovaných nákresů a maleb. Znovu byly provedeny i malby na zdech, doplněné o texty husitských písní z Jistebnického kancionálu a malby s tématem koncilu v Kostnici - koncilu, na kterém bylo odsouzeno Husovo učení, Hus byl prohlášen za kacíře a následně upálen.