HOMEPAGE

Život a práce
 
Čeština
 
Obecné informace

 

Čeština

 
photo:  (sxc.hu)
 

Čeština patří do skupiny západoslovanských jazyků. Český jazyk je také jazykem flexivním, což znamená, že slova „ohýbá“ (obměňuje jejich zakončení), především podle toho, jakou funkci má dané slovo ve větě.

 
 

Kde se také setkáte s češtinou

Hodně česky mluvících lidí najdeme v Rakousku (zvláště ve Vídni), Polsku , Německu , na Ukrajině (volyňští Češi), v Chorvatsku (zejména kolem Daruvaru) a v západním Rumunsku (Banát). Několik desítek tisíc Čechů žije na Slovensku , kde zůstali po rozdělení Československé republiky (v roce 1992).

Česky se mluví i mimo Evropu, v Austrálii a Kanadě a především ve Spojených státech, kde se nachází vůbec největší česká menšina mimo ČR. Největší komunity jsou v New Yorku, Chicagu nebo Clevelandu, ale i v zemědělských oblastech v Texasu, Wisconsinu, Minnesotě a Nebrasce. Celkem žije ve Spojených státech něco přes 90 000 tisíc Čechů (podle sčítání lidu v roce 1990).

Jak se mluví v ČR

Čeština je v České republice jediným úředním jazykem a používá ji zhruba 96 % obyvatel . Často zde zaslechnete také slovenštinu, němčinu, polštinu a romštinu.

Vznik češtiny

„Tisíciletá minulost protéká každým slovem. Děláme něco velkolepě starého a historického, když mluvíme česky,“ tvrdil spisovatel Karel Čapek.

Počátky češtiny spadají do konce 10. století , kdy se, stejně jako ostatní slovanské jazyky,  začala vydělovat  ze společného prajazyka – praslovanštiny . Již z tohoto období pocházejí první písemné doklady o její existenci (např. česká vlastní jména Mysläta,  Boleslav, Mělník na českých denárech z přelomu 10. a 11. stol.). Důkazů  přibývá v druhé polovině 12. století, proto lze češtinu teprve od této doby považovat za jazyk historicky doložený.

Ve středověku čeština vyspěla v bohatý a vypracovaný jazyk literatury mnoha žánrů. S rozmachem českého státu se šířila i za hranice území, v období od 14. do 16. století lze mluvit o expanzi češtiny. Užívalo se jí zejména v Horním Slezsku, ale i v Uhrách a na Slovensku. Nejvýrazněji ovlivnila spisovnou polštinu. Jednotlivé bohemismy nacházíme ovšem i v dalších jazycích (např. v ruštině) a názvy husitských zbraní svého času prošly Evropou (píšťala, houfnice).

Spisovný jazyk a nářečí

Všichni lidé, kteří mluví česky, si bez obtíží rozumějí. Zároveň je však pro českou jazykovou situaci příznačný poměrně velký rozdíl mezi tradiční spisovnou češtinou a jazykem běžně mluveným .

Nespisovná mluva obyvatelstva je rozlišena územně. V Čechách převládá interdialekt (nadnářeční útvar), zvaný obecná čeština , který se vyvinul na podkladě hlavních rysů nářeční skupiny středočeské. Na Moravě můžeme pozorovat větší nářeční rozdíly. Jde o tři výrazné nářeční oblasti : hanáckou (středomoravskou), moravsko-slovenskou (neboli východomoravskou včetně Valašska) a lašskou (slezskou).

Hlavní hláskové rozdíly dobře demonstruje následující věta
  • Spisovná čeština: Dej mouku ze mlýna na vozík.
  • Středomoravská nářečí: Dé móku ze mléna na vozék.
  • Východomoravská nářečí: Daj múku ze mlýna na vozík.
  • Slezská nářečí: Daj muku ze mľyna na vozik.
Rozdíly mezi spisovnou a obecnou češtinou jsou nápadné (ve srovnání s jinými jazyky) zejména proto, že nejde jen o specifickou slovní zásobu, ale především o systémové změny , ovlivňující skloňování a časování.

Zvláštnosti

Český jazyk má unikátní souhlásku, označovanou písmenem ř . Další charakteristickou vlastností jsou slabikotvorné hlásky r a l . Díky nim se dají bez problémů vyslovit slova: vrh, vlk, strhl, svršky atd. Ale i jiné souhlásky čeština hromadí způsobem, který dělá cizincům značné potíže: zvlášť, vzplane, nebo dokonce: pštros s pštrosicí.

Na poslech

Čeština klade přízvuk vždy na první slabiku slova. Větná intonace je většinou klesavá, jenom u otázky, na kterou očekáváme odpověď ano nebo ne, ke konci stoupne.

Pravopis

Český pravopis je založen na hláskovém principu – každé hlásce zpravidla odpovídá jedno písmeno.

Nejstarší písemné doklady českého jazyka jsou psány písmeny latinské abecedy, jichž je méně než českých hlásek. Brzy se však začalo užívat spřežek , tj. dvou nebo více písmen pro jednu hlásku.

Pro současný český pravopis je charakteristické využívání tzv. diakritických znamének . Tedy čárek pro označení délky samohlásek (tak můžeme rozlišovat význam slov jako pravá a práva) a háčků , především nad písmeny š, ž, č, ř, ň, resp. též ť, ď a ě, k označení těch hlásek, pro něž se v původní latinské abecedě potřebné písmeno nenajde. Tento princip velmi důmyslně respektuje fonetickou příbuznost souhlásek. Jeho zásady formuloval již na počátku 15. století Jan Hus ve svém spise De ortographia Bohemica.

Čeština má však ještě další diakritické znaménko, kroužek nad dlouhým ů . Je to zvláštnost motivovaná čistě historicky a z dnešního hlediska se výslovnost písmen ů a ú nijak neliší – obě znaménka způsobují stejné prodloužení samohlásky.

Čeština tedy využívá značného množství grafických znaků :

a - á - b - c - č - d - ď - e - é - ě - f - g - h - i - í - j - k - l - m - n - ň - o - p - q - r - ř - s - š - t - ť - u - ú - ů - v - w - x - y - ý - z - ž


Odkazy

 
Autor:
 
Přidáno: 11.01.2010
 
 
 

Související články

 
Obecné informace
 
 

České vysoké školy neustále...

Studujte v Česku i bez znalosti češtiny!

 
 
Obecné informace
 
 

Čeština

Čeština patří do skupiny západoslovanských jazyků. Český jazyk je také jazykem flexivním, což znamená, že...

 
Oblíbené

Historie výtvarného umění

Co se událo ve výtvarném umění na samém sklonku českých dějin? Mnohé…

Klimatické podmínky

Česká republika je vnitrozemským státem, který leží v mírných zeměpisných…

Nejdůležitější objevy současnosti

Za poslední desetiletí přišla česká věda s mnoha převratnými objevy, vynálezy a…

Čeština

Čeština patří do skupiny západoslovanských jazyků. Český jazyk je také jazykem…