Snad všichni Češi umějí odrecitovat alespoň prvních pár veršů básně Máj, kterou napsal romantický básník
Karel Hynek Mácha. K jeho soše na pražském
Petříně (mapa) přicházejí na 1. máje, ale i v jiné dny tohoto měsíce, zamilované páry položit květy a strávit příjemný čas na tomto nejvyšším kopci hlavního města.
Oslavy „máje“ patří k českým tradicím už řadu let. Nejrozšířenějším zvykem je políbit svou lásku pod rozkvetlou třešní nebo břízou. Lidová pověra totiž praví, že děvče, které nebylo na 1. máje políbeno pod rozkvetlým stromem, do roka uschne. Na vesnicích se pořádají veselice a stavějí se „májky“, studenti ve městech oslavují Majálesy.
Stavění májek
V předvečer 1. května se svobodní chlapci vypraví do lesa, aby zde podťali co nejvyšší strom. Ponechají mu jenom špičku – ostatní větve z něj odstraní – a kmen pak ozdobí věncem, šátky, pentlemi, fáborky a květinami.
Májku postaví na návsi a celou noc ji hlídají. Část z nich se ovšem vypraví do okolních vesnic, aby svým „protivníkům“ májku ukradla. Blízké vesnice totiž soutěží o to, komu se podaří uzmout co nejvíc májek. Ti, kdo svoji májku uhájili, mohou první květnovou neděli obcházet domy, kde bydlí svobodná děvčata, od nichž pak chlapci dostávají dárečky. Večer se všichni sejdou na májové veselici.
Studentské veselice, při kterých se slaví jaro, láska a studentský život, se v ČR začaly pořádat v 19. století. Charakteristické jsou především průvody různě recesisticky oblečených studentů a volba krále majálesu (v roce 1965 se králem stal slavný americký beatnik
Allen Ginsberg ). Dnešní majáles, to je především velký hudební festival spojený s různými zábavními soutěžemi prezentujícími dovednosti studentů.