Ombudsman – veřejný ochránce práv
photo: (ochrance.cz)
Institut ombudsmana nemá v České republice příliš dlouhou historii, má však za sebou tisíce vyřízených stížností od občanů a desítky návrhů, jak zlepšit právní předpisy, aby byly přívětivější k lidem.
Na veřejného ochránce práv, jak zní přesný název tohoto institutu, se se svým problémem může obrátit každá fyzická a právnická osoba, tedy i cizinci žijící v ČR.
Úkolem ombudsmana je chránit lidi před jednáním úřadů a dalších institucí, které vykonávají veřejnou správu (s výjimkou samosprávy), pokud:
- je takové jednání v rozporu s právem,
- neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy,
- jsou úřady a instituce nečinné.
Do kanceláře českého veřejného ochránce práv každoročně dorazí kolem 7500 podnětů. Ombudsman působí jako vnější, nezávislý, bezplatný, relativně operativní a co nejméně formální institut. V ČR nemá ombudsman k dispozici v podstatě žádné přímé donucovací prostředky. Nápravu požaduje po státním orgánu, který se pochybení dopustil. Jestliže příslušný orgán nápravu nezjedná, obrátí se ombudsman na orgán nadřízený, případně předloží věc vládě. Jeho úkolem není měnit či nahrazovat rozhodnutí orgánů státní správy, ale požadovat, aby k nápravě byly využity vlastní kontrolní, nápravné a sankční zákonné pravomoci.
Úkolem ombudsmana je rovněž pravidelně navštěvovat místa, kde mohou být lidé omezováni na svobodě, což jsou kromě věznic i X3 zařízení pro cizince X3 (přijímací, pobytová a integrační azylová střediska). Ombudsman usiluje o respektování základních občanských práv. Ochránce rovněž přispívá k prosazování práva na rovné zacházení a ochranu před
diskriminací.
Prvním českým ombudsmanem se v prosinci roku 2000 stal vysoce uznávaný právník
JUDr. Otakar Motejl, který funkci veřejného ochránce práv vykonával až do své smrti v květnu 2010. Jeho nástupcem se stal JUDr. Pavel Varvařovský, jenž se úřadu ujal v září 2010.