Zakladatel moderní české poezie. Proslavil se především lyrickoepickou skladbou Máj (1836), která je jedním z nejkrásnějších děl české literatury. Líčí v ní tragický romantický příběh, k němuž ho údajně inspirovala skutečná událost.
Za svůj krátký život vytvořil mnoho děl. Psal poezii, prózu i drama. Své první básnické pokusy psal v němčině, kterou dokonale ovládal. V próze se věnoval hlavně historickým tématům. Jeho nejrozsáhlejší prózou je román Cikáni. Z dalších Máchových próz jmenujme alespoň následující: Křivoklad, Obrazy ze života mého (Večer na Bezdězu, Marinka), Pouť krkonošská, Návrat, Klášter sázavský, Valdice, Rozbroj světů či Sen. Mácha zamýšlel napsat také velký čtyřdílný román, ale jeho předčasná smrt způsobila, že zůstal jen v náčrtcích. Karel Hynek Mácha zemřel nečekaně ve věku pouhých 26 let. Větší část jeho díla pak vyšla až posmrtně.
Mácha vášnivě rád cestoval, nejčastěji chodil pěšky. Vyhledával zejména romantická místa spojená s historií a krásy přírody. Rád se toulal po zříceninách českých hradů a často je kreslil, protože měl také výtvarné nadání. Dochovalo se 115 kreseb a akvarelů „hradů spatřených“. V roce 1834 podnikl pěšky svou nejdelší cestu přes Rakousko a Alpy do Itálie, o které napsal Deník na cestě do Itálie.
Za svého života měl mnoho kritiků (například J. K. Tyl), kteří ho obviňovali z nedostatečného národního cítění a z toho, že příliš podléhá vlivu Byronovy poezie. Měl však již v této době i své obdivovatele a ti v něm spatřovali výjimečnou básnickou osobnost. Otevřeně se k němu hlásila řada spisovatelů, kteří v české literatuře vešli ve známost jako májovci, např. Jan Neruda a další. Více informací naleznete
zde.